Jan Vaněček: To chce klid

Čepované pivo (ilustrační foto)
Čepované pivo (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

V hospodě U Švejka mají nad pípou nápis: Nenoste peníze do banky, přijďte je propít k nám. Občas tam zajdu, je to blíž než do banky. Šetřím kroky.

Tentokrát si ke mně přisedl školník a mezi druhým a třetím pivem se rozpovídal, co je ve škole nového. Švejk, jehož portrét visel nad námi na stěně, se zájmem naslouchal. 

„Momentálně tam probíhají na klučičích záchodech zuřivé boje,“ opřel se do toho bojovně školník hned na úvod. „Silnější kluci zavřou hubeňoury na hajzlíku a zvenku drží vší silou dveře. Hubený se snaží přelízt přes stěnu ven. Zničí prkýnko záchodový mísy a ulomí kliku u dveří. Rozčiluje mě to. Obojí musím pokaždý vyměnit.“

„To stojí ale dost peněz,“ pravil jsem zasvěceně a objednal si další pivo. Školník taky a pokračoval.     

„Zkusil jsem nad těmi darebáky vyzrát a namazal vršky stěn vazelínou. To pomohlo. Jenže až ta vazelína vyschne, zase polezou, lumpové. Budu znova naštvanej.“ A svěřil se mi: „Praštím se školníčením. V muzeu se uvolnilo klidné a dobře placené místo neandrtálce.“

Na otázku, jestli k takovým bojovným scénám dochází i na dívčích toaletách, sdělil, že ne. Z nich žákyně nelezou, neopičí se. Hodilo se to zapít.

Čas plynul a čárky na lístku nám přibývaly.  Ke stolu zavítal hostinský. „Vašnostové, ručičky na hodinách jsou na sobě, končíme,“ upozornil nás. „Nesu závěrečný vítězný pivo, máte zájem?“

Nebylo třeba slov, jen kývnutí hlavou. Rozuměl, jmenoval se Hašek. Pak se to stalo. Švejk na obrazu ožil a školníkovi pravil: „To chce klid. Pusťte neandrtálce z hlavy. Byla by to nuda. A poradil mu vyměnit raději vazelínu za něco, co nevysychá! Mě se zeptal, jestli nechci koupit psa.

Veselý den, milí Jihočeši. Vězte, že s úsměvem jde všechno líp.