Jan Vaněček: Plevel našeho jazyka

Nemluví se, nepovídá, nehovoří.  Teď je módní říkat v rádiu či televizi bavme se. O čemkoli. Bavme se třeba o platech lékařů, o zemětřesení, úrovni našeho školství, o červech v syrečkách, zasněžené dálnici, vyplýtvaných milionech na cokoliv i o blbostech.

Já se spíše bavím na plese nebo při posezení s přáteli. To mi zvedne náladu.  Dobře jsem bavil třeba na koncertu orchestru Glenna Millera v Českých Budějovicích. Hlavně proto, že bylo poznat, jak to muzikanty na pódiu baví. Bavilo se tam jeviště i hlediště.

Taky mne baví zhlédnout dobrý film nebo divadelní představení. To jsem však odbočil. Snad jsem vás tím ale pobavil.

Nešťastné a všudypřítomné slovo díky. To je taky síla. Nesmyslně, paradoxně vnucované i tam, kde by se mělo říci vinou! Příklad: Díky špatnému počasí jsem nemohl usušit seno. Přece: Vinou špatného počasí …

Pojednou se vynořilo slovo vlastně – slovesný plevel nejhrubšího zrna, jemuž nic a nikdo neodolá. Staří, mladí, prosťáček i intelektuál – skoro každý si v tomhle slově libuje. Tu a tam ještě přežívá prostě a v podstatě, ale proti vlastně jsou bez šance.

Další příklad k divení: Nekoupil vlastně – v podstatě –  prostě – zhola – nic. Stačí říci: Nekoupil nic. Vše další je plevel. Jen výjimečně lze některé z nich použít, když to má zdůrazňující smysl. Ale poskrovnu a s rozmyslem. Učitelé češtiny by si toho měli povšimnout aspoň ve slohových pracích studentů. A pokusit se jejich písemný i ústní projev odplevelit.

Poděkovat by se slušelo těm, kteří si uchovávají pěknou, bohatou, skoro lze říci ryzí češtinu, tu čapkovskou. Hezky to zní a s radostí poslouchá.