Jan Flaška: Zadejte cíl cesty
Největším vynálezem lidstva je bezesporu kolo. Jako součást bicyklu nebo automobilu umožňuje člověku pohodlný přesun na delší vzdálenosti a mně umožňuje ztratit se, protože nemám orientační smysl.
Vynikající výsledky v dezorientaci prokazuji i při pěších přesunech. Kdybych se v cizím městě nezeptal na cestu zhruba každých dvacet metrů, chodil bych za chvíli v kruzích jako ztracené štěňátko a nakonec bych se úplně vyčerpaný vrhl do náruče nejbližšímu strážníkovi, aby mne odvedl na policejní stanici a dal mi napít trochu vody. Minulý týden jsem se ztratil v kavárně při cestě na záchod.
Příchod GPS před nějakými dvaceti lety jsem proto přivítal s velkou nadějí. Semínko pochybností ve mně zasel až novinový titulek, který zněl „Polák věřil navigaci. Skončil uprostřed jezera“.
Je pravda, že ve svých začátcích měla navigace řadu dětských nemocí. Ty se ale snažila kompenzovat tím, že na vás mluvila hlasy slavných herců. Anglickou verzi namluvil mimo jiné i slavný komik John Cleese, u nás se mikrofonu chopil třeba herec Pavel Liška. Když jste věřili navigaci a skončili s Pavlem Liškou uprostřed jezera, mohli jste si alespoň připadat v dobré společnosti.
I po desetiletích vylepšování ale navigace pořád umí překvapit. Jeden můj kamarád cestoval po cizině a dostal se do rychle se pohybující kolony na takové té mnohaúrovňové křižovatce, co připomíná klubko hadů. Odbočit špatně by bylo fatální.
Vynervovaný kamarád se už nějakou chvíli motal celý zpocený ve smyčkách nepřátelské křižovatky, když se jako hlas z nebes ozvala jeho navigace: „Jeďte rovně … a potom … odbočte na severozápad.” Dodnes neví, jak se z křižovatky dostal. Nejspíš měl orientační smysl. To já bych na jeho místě zastavil, vystoupil a hledal náruč nejbližšího strážníka.
Čímž chci říct, že mám navigaci rád, ale jen dokud jsou její instrukce jasné a srozumitelné: „Jeďte rovně… a potom… jeďte rovně.“
Související
-
-
Jan Flaška: Až budete mít prohlédnuto, postupujte dále
Nedávno jsme navštívili jeden nádherný starobylý hrad. Větší dojem než všechny jeho interiéry na mě ale udělala jakási paní, která na nádvoří zoufale křičela na své děti.
-
Jan Flaška: Zbytky
Snad každá rodina má jídlo, které se na stole objevuje častěji než ostatní. Ne snad proto, že by bylo tak oblíbené; spíš proto, že je jednoduché a z dostupných surovin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
