Jan Flaška: Až budete mít prohlédnuto, postupujte dále

Hrozně mě to uklidnilo. Taky totiž máme děti, které, jakmile přijdou na nějaký zajímavý hrad, okamžitě chtějí vědět, kde tu mají hranolky, Coca-Colu, zmrzlinu a suvenýry.

Během prohlídky hradních prostor mi pak neustále kladou různé zvídavé otázky. Například když průvodce dvacet minut probírá historii hradu a rodokmen jeho majitelů, ptají se: „Fakt tohle musíme poslouchat?“

Když se pak rozhlížejí v obrazárně po deformovaných podobiznách barokních aristokratů, zajímá je: „Proč jsou ty lidi tak divný?“ Když nás průvodce žene jako stádo dobytka po sedmnáctém schodišti přes třicátou chodbu do devatenáctého sálu, vyptávají se mě: „A nechodíme náhodou pořád dokola?“ Celou prohlídku pak špikují nepřetržitým „Jak dlouho tu ještě budeme?“

Všechny tyhle otázky jsem si v jejich věku nepochybně kladl taky. Jenže pak jsem zestárnul a zapomněl přitom, že i mě kdysi zajímaly hlavně hranolky, zmrzlina a suvenýry. Ostatně suvenýrů mám ještě někde celou krabici.

Když se ale nad těmi dětskými dotazy zamyslíte, dojde vám, že to jsou samé existenciální otázky. No vážně. Zkuste si je zopakovat znovu a pomalu:

„Fakt tohle musíme poslouchat?“

„Proč jsou ty lidi tak divný?“

„A nechodíme náhodou pořád dokola?“

„Jak dlouho tu ještě budeme?“

Neznám na tyhle otázky odpovědi. Tuším jen, že až dojdeme na konec, stěží nás tam čekají hranolky a zmrzlina. Jen po sobě zanecháme hromady zbytečných suvenýrů.