Jan Flaška: Nechcete komáry?
Vážení posluchači, dovolte mi, abych využil toho, že teď mluvím do rozhlasu, a obrátil se na vás s jistou nabídkou: Nechce někdo z vás komáry?
Chápu, že jste zvyklí spíš na lidi, co vám nabízejí štěňátka nebo koťátka. Nevědí, co s nimi, utopit je nechtějí, a tak se je snaží darovat do dobrých rukou.
Já vám štěňátka ani koťátka nabídnout nemohu. Žádná nemám. Zato mám ale komáry. Spousty komárů. Mám komáry na zahradě. Mám komáry ve sklepě. Mám komáry v kuchyni a v ložnici.
Nechcete komáry? Zadarmo! Dokonce ani netrvám na tom, aby se dostali do dobrých rukou. Je mi úplně jedno, jaké máte ruce. Přijeďte si pro ně! Jsou maličcí, roztomilí a kromobyčejně přítulní.
Proč se jich teda vlastně chci zbavit? Inu, když si člověk pořídí do domácnosti tolik komárů, má se pořád co ohánět. A mě už nebaví věčně skákat tak, jak oni pískají. Nedají si pokoj. Pořád mě popichují.
Nemyslete si, já se snažil vyjít s nimi po dobrém. Hledal jsem na nich něco pěkného – na internetu. Jenže jediná pozitivní věc, kterou jsem o nich našel, byla, že jich přes zimu spousta chcípne.
Ptal jsem se tedy kamaráda biologa, jestli jsou komáři vůbec něčím užiteční. Zamyslel se a odpověděl, že komáři jsou součástí potravního řetězce ptáků. No nevím – žít proto, abych celý život pil všem krev a čekal, až si na mě smlsne kdejakej hejl, to by pro mě byla slabá motivace táhnout tu svou káru dál. Komárům to ale jako smysl života očividně stačí.
Upnul jsem se tedy na spásnou roli opeřenců a zadoufal, že se našimi přemnoženými komáry nacpou k prasknutí. Ukázalo se ale, že naše zahrádka je pro ptáky pouze přestupní stanicí k sousedovic třešni, na níž hodují s mnohem větším gustem než na našich lahodných komárech. Upřímně, ani se jim nedivím – taky bych dal přednost třeba bublanině z třešní před bublaninou z komárů.
Zkrátka – už si prostě nevím rady. Vy, vážení rozhlasoví posluchači, jste moje poslední naděje. Nechce někdo z vás komáry?
Související
-
Jan Flaška: Vlastnoručně vyrobené
Je až s podivem, kolik věcí si člověk zapamatuje z doby, kdy chodil do mateřské školy. Třeba to, že druhé lidi prý nejvíc potěší, když jim dárek vyrobíte vlastníma rukama.
-
Jan Flaška: Přechodový rituál
Člověk za život projde celou řadou situací, jež je možné považovat za přechodové rituály: návštěva víly Zubničky, maturita, pohřeb – tyhle okamžiky si vybaví asi každý.
-
Jan Flaška: Rodinná oslava
Jako dítě jsem měl rád narozeninové oslavy. Ty svoje, samozřejmě. Kvůli dárkům, samozřejmě. Rodinná oslava samotná vlastně za moc nestála.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
