Jan Flaška: Vlastnoručně vyrobené

Onehdy mi můj syn přinesl ze školy vlastnoručně vyrobené přání ke Dni otců. „Milý tatínku, mám tě radši než...“ zněl předtištěný text. Syn k němu připsal, že mě má radši než Super Maria.

Pokud to nevíte, tak Super Mario je postavička italského instalatéra z japonské počítačové hry. Jeho úkolem je zachránit princeznu před obří želvou. Super Mario jí kouzelné houbičky, mlátí hlavou do zdí, ze kterých padají peníze, a umí se proměnit v kočku, která mlátí žáby ocasem.

Přáníčko mi pochopitelně udělalo radost. Obstát jako otec v konkurenci někoho, kdo mlátí žáby ocasem, to není jen tak. „Já prostě nevěděl, co jinýho tam napsat,“ krčil rameny syn, když jsem si jeho umolousané přání četl. Na jeho přebal mi nakreslil obrázek Super Maria.

Vlastnoručně vyrobený dárek ovšem nemusí potěšit vždy. Znám například písmáky, co léta sepisují pětisetstránkové memoáry, v nichž se čtenářům kostrbatě svěřují se svými názory na politiku, s tím, jaké měli dětství a jak začali chodit do práce a celé to prokládají malůvkami a básničkami.

Svůj spis vám pak slavnostně darují i s věnováním a následně se vás obden vyptávají, jestli už to máte přečtené a který odstavec se vám líbil nejvíc. Autorovi takového vlastnoručního dárku se začnete brzy obloukem vyhýbat.

Chcete-li takové dárce odradit od dalších pokusů potěšit vás, máte ještě možnost zachovat se podobně jako maminka jedné mojí kamarádky. Kamarádka pro svou maminku vlastnoručně vyrobila sošku okrasného andělíčka strážníčka. Když pak přišla k mamince na návštěvu, předala jí dárek ještě ve dveřích a než si stihla zout boty, maminka andělíčka roztřídila do papíru, plastů a směsného odpadu.

Podle mě je prostě ideálním dárkem třeba bonboniéra. Pokud ji tedy nehodláte vyrobit vlastnoručně.