Jan Flaška: Přechodový rituál

23. květen 2023

Člověk za svůj život projde celou řadou situací, jež je možné považovat za přechodové rituály: návštěva víly Zubničky, maturita, pohřeb – tyhle zlomové okamžiky si vybaví asi každý.

Výčty důležitých momentů lidského života ale často opomíjejí jeden, jímž si projde většina mužů: totiž první setkání s rodiči své milé. Čímž mám na mysli zejména první kontakt s budoucím tchánem.

Každý mladý muž si je dobře vědom toho, že dojem, kterým na otce své dívky zapůsobí, rozhodne o tom, zda se stane plnohodnotným členem rodiny, nebo tím hajzlem, co dceři zničil život. Je tedy v jeho zájmu udělat ten dojem co nejlepší.

Slyšel jsem o zapřisáhlých abstinentech, které budoucí tchán naléval kořalkou vlastní výroby, a oni mu za to se slzami v očích děkovali. Vím o jiných, kteří museli zatnout zuby a vyrazit na fotbal fandit mužstvu, jemuž by jindy spílali se zdviženou pěstí. Znám takové, co byli donuceni rozvážet po zahradě hnůj nebo kopat krumpáčem kanalizační stoku.

Když jsem se seznamoval s rodiči své ženy já, dostal jsem od tchyně koláč a šálek kávy a od tchána radu, ať si vezmu pracovní rukavice, protože až si to vypiju, půjdeme na střechu bourat komín.

Snažil jsem se tvářit, že pro mě, učitele informatiky, je bourání komínů denním chlebem a že se výšek nebojím, protože se výšky bojí mě. (Já se výšek opravdu nebojím; mám akorát strach, že z nich spadnu dolů a zabiju se.)

Pár minut po prvním pozdravu už jsme tedy s tchánem lezli po střeše, já na komíně něco přidržoval rukou a tchán mě do té ruky vší silou praštil kladivem. Dodnes tvrdí, že to bylo omylem, ale kdo ví. Každopádně to jako stvrzení přechodového rituálu fungovalo dokonale. Já zatlačil slzu, tchán se mi omluvil a dodnes spolu docela dobře vycházíme.

Od té doby uběhla spousta let. S dcerou svého tchána mám děti a moje vlastní dcera pomalu přichází do let, kdy i mně sem tam napadne, že možná někdy budu něčím tchánem.

Jednoho dne se ve dveřích objeví po boku mé holčičky cizí mladík, moje žena mu nabídne koláč a kávu a na mně zůstane, abych pro něj připravil tu správnou zkoušku. Zatím mám dost času, takže ji ještě nemám úplně promyšlenou. Vím jen to, že na komín mě nikdo nedostane – a že by nebylo od věci vyčistit studnu.

autor: Jan Flaška | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.