Jan Flaška: Z historie návodů na notebooky

No ano – celý život jsem byl zvyklý, že ke každému výrobku dostanu návod pro blbce, který mne upozorní, abych topinkovač nepoužíval ve sprše, a připomněl mi, že motorová pila nepatří do rukou tříletým dětem, neboť obsahuje malé části, které by mohly spolknout.

Před mnoha a mnoha lety býval každý notebook dodávaný s krásným tlustým návodem, často větším a tlustším, než byl notebook samotný.

V úvodu manuálu nalezl čtenář dvojstránku s obrázkem přístroje a se spoustou popisků, které mu v deseti světových jazycích prozradily, že to velké hranaté nahoře je displej a to dole s písmenky že je klávesnice. Ze strany se prý dá připojit myš.

Dalších pět stránek vysvětlovalo, jak taková myš vypadá a jak ji připojit, jak notebook zapojit do zásuvky, jak ho zapnout a jak do něj dostat operační systém. Celé to bylo nesmírně složité a plné cizích slov a připomínalo to návod k uspořádání černé mše.

Tyhle starodávné návody se v budoucnosti možná stanou stejnou vzácností jako Gutenbergova bible nebo Voynichův rukopis. Byly totiž určené lidem, kteří si pořídili svůj první počítač.

Bejvávalo! Každý počítač, který si dneska koupíte, už bude jen jedním z řady těch, co už jste měli a těch, co si pořídíte v budoucnu. Výrobce předpokládá, že je zbytečné plýtvat na vás papírem a že svůj nový počítač zkrátka budete umět používat.

No, a pokud ne, vždycky se můžete poradit s nějakým tříletým dítětem, které ho bude ovládat líp než vy. Pokud jsem dobře porozuměl piktogramům na tom papíru, co byl v krabici od mého notebooku, musíte si přitom dávat pozor na jedinou věc: totiž, aby to tříleté dítě nepoužívalo váš notebook ve sprše. Těsně předtím, než by ho zabil elektrický proud, by totiž mohlo spolknout malé části.