Jan Flaška: Tenkrát poprvé

Vezměte si třeba internet: tahle síť opředla náš svět i naše životy, vzpomínáte si ale na to, kdy jste se s ním setkali poprvé?

Já si na své první setkání s internetem vzpomínám jen velmi matně. Proběhlo někdy v půli devadesátých let, kdy počítače byly bachraté a béžové a internet běžel jen v textovém režimu – bez obrázků a bez videí.

Vyhledávač, který se jmenoval Gopher, jsem používal ke hledání textů písniček a sprostých vtipů. Mít přístup k internetu, to tehdy znamenalo být součástí elity počítačových expertů s uhrovatými obličeji a mastnými vlasy, kteří mluví výhradně v programovacích jazycích.

Dneska už stěží najdete někoho, kdo s internetem nemá vůbec žádnou zkušenost. Občas se to ale stát může. Například můj kamarád učil holčičku z velmi konzervativní katolické rodiny, která ve svých jedenácti letech poprvé spatřila počítač s internetem.

„Sem můžeš zadat cokoli, co tě zajímá,“ představil jí kamarád Google, „a ono ti to najde.“ Holčička chvíli bezradně zírala do monitoru a pak na klávesnici stydlivě vyťukala slovo „kočka“. Co si dívenka počala s několika miliardami výsledků, jsem se už nedozvěděl.

Jednoho osmapadesátiletého pána, který považoval internet za nástroj ďáblův, zase kolegové v práci přemluvili, ať si na něm přeci jen vyzkouší najít něco, co ho zajímá. S určitou nedůvěrou zadal pán do vyhledávače postupně tyto tři fráze: „ocas opice“, „rehabilitace Stalina“ a „výroba bomby TNT“. Poté ho kolegové od internetu násilím odtrhli a už ho k němu nikdy nepustili.

Proč vám to vyprávím? Protože kdoví, třeba byl první kontakt s internetem pro tyhle dva jedním ze zlomových okamžiků jejich životů, a oni sami to netuší. No a díky tomuhle Rozhlasovému sloupku se octnou na internetu – a možná tam zůstanou už navěky.