Jan Flaška: Záhada světla v temnotě
Stalo se to hluboko uprostřed noci. Na chodbě v našem domě se zničehonic rozsvítilo světlo. A pak zhaslo. Nějakou dobu byla tma, a pak se světlo znovu rozsvítilo.
S nejlogičtějším a nejpochopitelnějším vysvětlením, které se navíc přímo nabízelo, přispěchala moje žena: světlo rozsvěcí a zhasíná duch mé mrtvé babičky, která se na nás teď, na přelomu roku, přišla podívat.
Já oponoval, že to je hloupost, a přízemně usoudil, že chyba bude patrně v elektroinstalaci. Že třeba někdo nedocvaknul vypínač, že žárovka špatně drží v objímce nebo že se z nějakého důvodu uvolnil někde nějaký kabel ve svorce. Žena uznala, že moje technické vysvětlení je velmi pravděpodobné, a podotkla, že duch mrtvé babičky si možná s tou elektroinstalací hraje.
Ironicky jsem podotkl, že v tom případě bych to tipoval spíš na ducha dědečka, který kdysi elektroinstalaci strašlivě zfušoval, a že by nakonec klidně mohla tvrdit, že ve skutečnosti za neposlušné světlo může třeba Duch Vánoc. Žena přiznala, že i to ji napadlo.
Vrtěl jsem hlavou nad její naivitou. Vysvětlil jsem jí, že nic jako Duch Vánoc nemůže už z principu mít vliv na naši elektroinstalaci. Přesvědčoval jsem ženu, že blikáním se nám dům mstí za to, jak jsme ho teď v zimě nějakou dobu nevytápěli a nechali jsme mu zplesnivět těsnění kolem oken.
Žena prohlásila, že i to jí zní docela pravděpodobně, ale nakonec jsme se – trošku s obavami, co nás tam čeká – rozhodli vejít do chodby a zjistit, co se děje. Sotva jsme udělali první krok, hned se nám rozsvítilo – vždyť máme fotobuňku! Na stropě na čidle seděla tlustá masařka a pokaždé, když vyplázla jazýček, rozsvítila tím světlo, které po nějaké době samo zhaslo.
Záhada byla vyřešena a my se vrátili do postelí. Usínali jsme s úsměvem, vyrovnaní, klidní - a taky trochu smutní. Vlastně se nám tak úplně nechtělo loučit s představou, že za námi přišel duch babičky, dědečka nebo Vánoc, aby do naší temnoty vnesl trochu nečekaného světla.
Související
-
Jan Flaška: Vánoce s V-krouhačem
Vánoce bývají příležitostí zastavit se a zavzpomínat. Nevím jak u vás, ale u nás se vždycky vzpomíná na nějaké předchozí Vánoce.
-
Jan Flaška: Bít, či nebít
Stýská se mi po době, kdy člověk tloukl přístroje, které nefungovaly. Například když můj dědeček telefonoval a ve sluchátku to moc chrčelo, párkrát ho omlátil o stůl.
-
Jan Flaška: Super tip na hyper výlet
Kdybyste sháněli tip, kam na pěkný celodenní výlet, jeden bych pro vás měl. Ať už bydlíte kdekoli, je to tam od vás blízko a je tam krásně za každého ročního období.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka