Jan Flaška: Zbytky
Snad každá rodina má jedno jídlo, které se na jejím stole objevuje častěji než ostatní. Ne snad proto, že by bylo tak oblíbené; spíš proto, že je jednoduché a z dostupných surovin.
I naše rodina takový pokrm má. Jsou to zbytky.
Pokud si dobře vzpomínám, zbytky se v našem jídelníčku začaly objevovat v době, kdy jsme si pořídili děti. Zprvu měly formu vystydlých kašiček, které se po recyklaci stávaly součástí sladkých dezertů. Později se ke kašičkám přidaly nedojedené zeleninové příkrmy, z nichž šikovné ruce mojí ženy dokázaly vykouzlit chutné omáčky, polévky či přílohy nedělních obědů.
Od té doby uběhla spousta let a zbytky už u nás dávno nejsou náhražkou pestré stravy. Naopak. Míváme je v celé plejádě úprav, inspirovaných nejlepšími světovými kuchyněmi. Zbytky po italsku si vychutnáváme s bazalkou, rajským protlakem a nastrouhaným parmazánem. Zbytky na řecký způsob obkládáme baby rajčátky, okurkami a dochucujeme česnekem. Zbytky francouzské se zapečou a přelijí sýrovou omáčkou. Sýrová omáčka je vyrobená ze zbytků sýrových pomazánek z předvčerejška. Sýrové pomazánky samy přitom vznikly coby pohrobci nedojedených sýrových talířů.
Možná by vás zajímalo, jak se nám podařilo dosáhnout takhle rozmanitého jídelníčku. Prozradím vám naše rodinné tajemství: ať už připravujete jakékoli jídlo, uděláte prostě vždycky o jednu dvě porce navíc. Jídlo pak přelijete, dochutíte či ozdobíte něčím, co alespoň jeden z členů rodiny striktně odmítá jíst. Tím vznikne základ vašich budoucích zbytků – a dál už je to jen na vás a vaší kreativitě.
Zatímco tohle posloucháte, moje žena vyrábí našim dětem chutné dopolední svačinky. Doufám, že k nim přidá hodně zeleniny – protože jestli ne, tak nevím, co budeme jíst dneska k večeři.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.