Ivan Mls: Světový den bez tabáku

Právě tak dlouho totiž už u nás platí zákon omezující kouření, mimo jiné, i ve vnitřních prostorách stravovacích služeb.

Docela dobře si vzpomínám, jak před zavedením novinky bili příznivci tabákového dýmu na poplach a varovali před krachy hospod – vypadalo to, že pivo si bez cigárka nikdo nedá, kafíčko jakbysmet a hospody s nezadýmeným vzduchem budou zívat prázdnotou.

Čas ukázal, že šlo o falešná proroctví. Když člověk vpodvečer kráčí městem, v hospodách je živo, jen ti nejzarytější konzumenti nikotinu si čas od času vyběhnou ven, aby dali cigárko. Vlastně tak prospívají svému zdraví – nezdravé dlouhé sezení kombinují s pohybem a pobytem na čerstvém vzduchu, což zvlášť v zimě může mít i jistý otužovací efekt.

Ale samozřejmě všechno má své mouchy – a zákonodárci ve svatém tažení proti kuřákům tehdy před lety jaksi pozapomněli, že v našich zeměpisných šířkách existuje i teplé roční období, v jehož průběhu hospodští a restauratéři zvyšují atraktivitu svých podniků instalací předzahrádek.

Na ty zákon pozapomněl, takže tam se může vesele hulit stále, pokud majitel sám nerozhodne jinak. Člověk nekuřácký je tím pádem zase v nevýhodě, respektive musí se před vstupem na předzahrádku převtělit do role zálesáka číhajícího na svou kořist a bedlivě rekognoskovat, odkud a kam v dané lokalitě vane vítr.

Může to sice působit trochu komicky, pokud s nasliněným prstem obcházíte před stravovací provozovnou, nicméně je to zaručený způsob, jak najít volný stůl v sektoru předzahrádky, kam lokální proudění vzduchu tabákový dým nezanáší. Řečeno námořnickou mluvou, je to vždycky proti větru od dýmajících subjektů.

Určitě tuhle metodu dobře znáte – a pokud ne, pak tenhle sloupek berte jako nezištnou radu, jak si za slunného dne na předzahrádce vychutnat svou svíčkovou, řízek, či vepřo knedlo zelo bez kouřového aroma.