Hořické pašije byly několikrát zakázané a tradice málem zanikla, teď ale díky nadšencům žije
Miroslav Kutlák a Vladimíra Dvořáková ze Společnosti pro zachování Hořických pašijových her v pořadu Jihočeši
„Naše scéna je uspořádaná tak, že nepoužíváme žádné mikrofony. Výjimečně děti, které hrají syna nebo dceru pastýře, mohou dostat mikroport,“ vysvětluje nadšený herec a člen Společnosti pro zachování Hořických pašijových her Miroslav Kutlák, jak se hraje v hořickém amfiteátru.
Tradice pašijových her v Evropě sahá až do 13. století, nicméně první písemná zmínka o těch, které se hrály v Hořicích na Šumavě, pochází až z roku 1816. „To je normální, první písemné zmínky o pašijích jsou po celé Evropě o mnoho pozdější než samotné hry,“ tvrdí Miroslav Kutlák.
Tradice hořických pašijových her měla několikrát namále. Hry se nesměly hrát za války, stejně tak v období mezi lety 1948 a 1989.
Čtěte také
„My jsme ale měli to štěstí, že v dobách komunismu působil u nás kronikář pan Václav Šimeček, který schraňoval všechny rekvizity a materiály spjaté s hořickými pašijemi v bočním skladu místního muzea,“ komentuje Miroslav Kutlák.
„A první svobodně zvolený starosta Hořic po roce 1989 Miroslav Čunát se pak pro hořické hry tak nadchnul, že zaktivoval všechny lidi v obci a tradice her se obnovila,“ dodává.
Nejen o Hořických pašijových hrách, ale především o nich mluví Miroslav Kutlák společně s místopředsedkyní Společnosti pro zachování Hořických pašijových Vladimírou Dvořákovou v pořadu Jihočeši.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
