Hana Hosnedlová: Mrkev
Kdo z nás v dětství neabsolvoval obědy ve školní jídelně. Ani já jsem pochopitelně nebyla výjimkou.
V kuchyni vařily a vydávaly jídlo vesměs maminky našich spolužáků, a tak nebyl problém si jít pro nášup buchtiček se šodó, knedlíků, brambor nebo omáčky. Řízky samozřejmě navíc nebývaly.
Jídelníček byl celkem pestrý a většinou mi i docela chutnalo. Ovšem každý má jídla, která prostě nemusí... U mne to byla dušená mrkev a tlusté maso. Bohužel, právě ta dušená mrkev byla v nabídce v různých kombinacích poměrně často.
Dohled v jídelně mívaly obvykle družinářky, které dbaly na to, abychom nevraceli nedojedené porce. Zejména jedna z nich byla v tomto směru neoblomná. A k mé smůle mívala dozor většinou tehdy, když byla zrovna dušená mrkev.
Jednou, když zase vytrvale postávala u mého stolku a nutila mne do jídla, i když se mi zvedal žaludek, jsem v obraně vyhrkla: „To bych radši snědla lidský maso!“
Tuhle odbojnou větu pak citovali kuchařky a učitelé dost dlouhou dobu a dokonce se díky družinářce donesla i k mým rodičům. Moje zlatá maminka se mnou celou situaci probrala a protože věděla, že to u mne není jen rozmar, došla za kuchařkami a od té doby se mrkev na mém talíři už nikdy neobjevila.
Pravda ale je, že kdykoliv jsem pak v cestopisech a knihách četla o kanibalismu, vybavila se mi v duchu sladká dušená mrkev...
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
