Hana Hosnedlová: Mrkev
Kdo z nás v dětství neabsolvoval obědy ve školní jídelně. Ani já jsem pochopitelně nebyla výjimkou.
V kuchyni vařily a vydávaly jídlo vesměs maminky našich spolužáků, a tak nebyl problém si jít pro nášup buchtiček se šodó, knedlíků, brambor nebo omáčky. Řízky samozřejmě navíc nebývaly.
Jídelníček byl celkem pestrý a většinou mi i docela chutnalo. Ovšem každý má jídla, která prostě nemusí... U mne to byla dušená mrkev a tlusté maso. Bohužel, právě ta dušená mrkev byla v nabídce v různých kombinacích poměrně často.
Dohled v jídelně mívaly obvykle družinářky, které dbaly na to, abychom nevraceli nedojedené porce. Zejména jedna z nich byla v tomto směru neoblomná. A k mé smůle mívala dozor většinou tehdy, když byla zrovna dušená mrkev.
Jednou, když zase vytrvale postávala u mého stolku a nutila mne do jídla, i když se mi zvedal žaludek, jsem v obraně vyhrkla: „To bych radši snědla lidský maso!“
Tuhle odbojnou větu pak citovali kuchařky a učitelé dost dlouhou dobu a dokonce se díky družinářce donesla i k mým rodičům. Moje zlatá maminka se mnou celou situaci probrala a protože věděla, že to u mne není jen rozmar, došla za kuchařkami a od té doby se mrkev na mém talíři už nikdy neobjevila.
Pravda ale je, že kdykoliv jsem pak v cestopisech a knihách četla o kanibalismu, vybavila se mi v duchu sladká dušená mrkev...
Související
-
Hana Hosnedlová: Povidlové taštičky
V době mého mládí se kuchařské zkušenosti předávaly většinou v rodině. Babička i maminka byly skvělé kuchařky, ale já mívala bohužel o víkendech naprosto jiný program.
-
Hana Hosnedlová: Bruslení
Když jsem byla malá, hodně ráda jsem bruslila, úplně nejradši na zimním stadionu. Sice se tam platilo vstupné, ale byl to pro nás vždycky takový malý svátek.
-
Hana Hosnedlová: Zimní oblečení
Když se dívám na děti i dospělé v moderním zimním oblečení, často si vzpomenu na to, jak jsme kdysi chodívali oblečení my. V poválečných letech nebyl zrovna velký výběr.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
