Hana Hosnedlová: Moje rádio

Každý z rodiny měl své oblíbené pořady. Když jsme byli úplně malí, tak to vyhrávaly nedělní pohádky a večerníček. Rodiče milovali estrádní pořady s tehdejšími baviči, jako byl Štuchal nebo Štercl, zejména pak humorem nabité silvestrovské pořady.

Babička dávala přednost četbě na pokračování a dechovce, a přitom žehlila nebo zašívala. Lahůdkou pro všechny se staly rozhlasové dramatizace. Byly i pořady pro děti a mládež, ale samozřejmě v tehdejším duchu.

Pro nás teenagery to na plné čáře vyhrávala muzika – ideologií odsuzovaný bigbít, rock and roll a také písničky právě se zrodivšího Semaforu. Odchytávala jsem při vysílání jejich slova a zapisovala si texty do tlustého sešitu. Když jsem se pak po dlouhých letech k tomuto pokladu dostala, musela jsem se smát, jak jsem dokázala slova překroutit.

Bombou pro nás ovšem bývalo vysílání Svobodné Evropy a Radia Luxembourg – tedy jejich písničkový pořad, kde se hrály západní hity. Vysílání bylo sice oficiálně rušené, ale nás to neodradilo. Často hráli i na přání českých posluchačů, jejichž jména se pak ve vysílání objevila. Nevím sice, jak se ta přání do redakce dostávala, ale v každém případě to byl risk a nikomu to v posudku neposloužilo.

Já ve své třinácti-, čtrnáctileté naivitě jsem pouštěla tohle písničkové nadělování z vysílání Svobodné Evropy na plné pecky, otevřela okno dokořán a sedla si na parapet. Ať se potěší i ostatní. No, nepotěšili. Sousedi přišli rodiče varovat a já směla tohle vysílání poslouchat zase jen za zavřenými okny...