Hana Hosnedlová: Kočka
Náš předměstský panelák má už víc než dva roky jednoho zvláštního, nehlášeného obyvatele. Vlastně to není ani nájemník v pravém slova smyslu, protože si ke svému pobytu zvolil venkovní závětří domu.
A nevyužívá ani žádný běžný servis poskytovaný ostatním nájemníkům. Zkrátka mu stačí teplé místečko u zdi a víc nežádá. I když někdy přece jenom...
Je to totiž kočka s krásnou černočernou, lesklou srstí. Vlastně o ní nelze mluvit ani jako o kočce toulavé, protože ona se netoulá. Se železnou pravidelností se totiž vrací ke své zdi, a tudíž i k nám, obyvatelům osmipatrového paneláku.
Nepočítá s tím, že by ji někdo krmil, ani jsem si nevšimla, že by se tak někdy dělo. Nevtírá se, má svou hrdost. Ale ani před lidmi neutíká. Občas se vyhřívá na kamenech regulovaného břehu potoka a její černý kožíšek jako by ve slunečních paprscích jiskřil. Zvykli jsme si na ni a občas o ní dokonce mluvíme jako o naší kočce.
Je pravda, že podle známého přísloví černá kočka přes cestu znamená celý den smůlu. Ale i když se nám občas připlete do cesty, nějak jsme tomu přestali přikládat hlubší význam.
Dokonce si myslím, že já u ní mám nějakou speciální protekci. Když jsem totiž nedávno vycházela z domu, naše kočka běžela přímo proti mně. A to nějak nezvykle rychle, takže jsem se pro jistotu zastavila – a ona mi na botu položila pěknou vypasenou myš... Nevíte náhodou, jak jsem jí měla poděkovat?
Související
-
Hana Hosnedlová: Plány
Jsou lidi, kteří nechávají čas a události prostě plynout, aniž by do jejich chodu nějak razantně zasahovali. Pak jsou jiní, kteří mají všechno přesně naplánované.
-
Hana Hosnedlová: Řidičák
Jak jsem si před mnoha lety dělala řidičák, který mám dodnes a je jako nový. Nejdřív jsem si troufla na motorku. A to jen díky tomu, že jsem dostala tuto možnost zdarma.
-
Hana Hosnedlová: Plavky
Jistě si každý vybavuje letní dny svého dětství a mládí. Jak jsme prožívali ty slastné dny prázdnin, chodili se koupat k rybníkům, řekám a říčkám nebo na plovárnu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
