Hana Hosnedlová: Jména
Mám pocit, že poměrně dost lidí není spokojeno se svým jménem. Však si ho také nevybírali oni sami, ale vybrali jim ho jejich rodiče či rodinné rady.
Někdy je ctěna tradice dávat novorozenci jméno po otci, matce, dědečkovi či babičce. Svou roli ale hraje i móda. A někdy taky to, jaký film je zrovna populární.
Asi tušíte, kterýže film kdysi zbožňovali rodiče, kteří své dceři dali jméno Angelika. Ale když se taková světová Angelika spojí s obyčejným českým příjmením – třeba Škopková – žádné terno to pro nositelku tohoto jména asi není. A kombinace René a Vopička taky vzbuzuje spíš veselí než cokoli jiného.
Myslím, že naše jméno nám dělá největší problémy asi v pubertě. Jako ostatně všechno. Sama si moc dobře vzpomínám, jak početní a tradiční Pepíkové, Vaškové, Karlové tehdy záviděli modernějším Robertům, Danielům či Michalům.
A co my – Hany, Jany, Anny? Jak rády bychom byly Nely, Moniky nebo třeba Andrey... Ale nakonec jsme si – až na výjimky – asi všichni na jméno, které nám vybrali rodiče, zvykli.
A jaká jsou oblíbená jména posledních let? Tak například v loňském roce se na prvních příčkách popularity objevila jména Jan, Jakub, Tomáš, Matyáš, Adam, Filip, Vojtěch, Martin, David, Dominik...
Mezi nejoblíbenější ženská jména patřila Eliška, Viktorie, Anna, Sofie, Natálie, Tereza, Adéla, Ema, Amálie, Nela, Veronika...
A jaká jména dostali první novorozenci roku letošního? Například Lara, Makar, Barbora, Artur, Anna, Timea, Rozálie, dokonce i Hanna – ale se dvěma en.
Ostatně jak říkala moje maminka – každé jméno je hezké, když se hezky řekne. A tak si tu svou Hanu, s jedním en!, ponesu životem dál – a bez výhrad...
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.