Ivan Mls: Jel jsem do města Blaženou

Prostě jsem jen popsal, kterými trolejbusy jsem se pohyboval ulicemi města. Tenhle nápad, tedy pojmenovat nové trolejbusy po známých, významných nebo zajímavých lidech spjatých s krajským městem, se mi moc líbí.

Už prostě od nás ze sídliště nejezdím nějakým anonymním vozidlem, ale dobře identifikovatelným dopravním prostředkem, který má svůj příběh. A navíc, na rozdíl od panujících moderních trendů, které nás odkazují s každou – mnohdy i banální – informací někam na web či na QR kód, si o osobnostech, jejichž jména trolejbusy nesou, mohu přečíst víc než jen základní údaje přímo ve voze.

Takže se člověk i na stará kolena může ještě poučit. Jako rodilý Budějčák třeba sice vím, že máme ve městě nějakou Grünwaldovu ulici a základní školu nazývanou „Grünwaldovka“, ale až trolejbus mě poučil, kýmže onen pan Grünwald byl a že se jmenoval křestním jménem Vendelín.

Mimochodem, Vendelínem jsem jel zatím jen jednou, zatímco televizní věštkyní Jolandou už nespočetkrát. O té jsem pro změnu zase netušil, že má něco společného s Českými Budějovicemi…

Cestování trolejbusy má tak rázem jiný rozměr. Pro mě tedy určitě. Prostě už nejezdím dvojkou, trojkou, pětkou, devítkou nebo patnáctkou, ale třeba Zachariášem, Jaroslavem nebo Emou.

Být skautem, možná bych měl i nápad na celoměstskou hru: Svézt se v co nejkratším čase všemi pojmenovanými trolejbusy. Teď mě vlastně napadá, že k tomu člověk ani nepotřebuje být skautem: v nevlídném zimním čase, kdy se venku moc být nechce, by to mohla být docela prima zábava i pro odrostlejší jedince.