Hana Hosnedlová: Tři králové
Z dětství mám tento lednový den spojený s takovým sice někdy trochu odbývaným, ale přesto hezkým zvykem. To totiž chodili Tři králové po domech a koledovali.
Byli to většinou malí kluci v bílých košilích, nebo jen v přehozených prostěradlech s dírou pro hlavu a s papírovými korunami na hlavách. Někdy si museli vystačit jen s pytlíkem od mouky s napsaným písmenem Ká, eM a Bé.
Občas mívali i betlémskou hvězdu vystřiženou z tvrdého papíru na laťce. Měli sice jako mudrcové z východu přinášet zlato, kadidlo a myrhu, ale přinášeli zpívané vinšování, za které si pak v košíku odnášely jako výslužku všelijaké dobroty. I když myslím, že už tehdy z mnohých domácností kápla i nějaká ta korunka.
Na rozloučenou pak napsali buď křídou, nebo uhlem na futra nad vchodem iniciály svých jmen K, M, B – jako Kašpar, Melichar, Baltazar – a letopočet. Samozřejmé bylo, že jeden z nich musel být černý. To se lehce pořídilo kouskem uhlí nebo krémem na boty – ale maminka černého vzadu z toho asi moc radosti neměla.
Naše ulice končila svažujícím se kopcem, kam jsme v zimě chodívali sáňkovat. Takže cesta dolů bývala, když byl zrovna tou dobou sníh, pěkně uježděná a hladká.
Ani kluci s tříkrálovou koledou většinou neodolali a také se sklouzli. A dost často se na klouzačce i vyváleli a pamlsky z košíku se jim rozsypaly všude okolo. A my pak ve sněhu podél téhle sjezdovky nacházeli ještě další den namrzlá jablíčka a bonbony a čokoládu v provlhlých obalech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
