Jan Štifter: Altruismus
Přispívám rád na projekty, které dávají smysl. Nechci dávat bezdomovcům dvacku na ulici, ale každou zimu pošlu pár stovek Charitě na nocleženku – aby se těm, kteří neměli takové štěstí, lépe spalo.
Mám pocit, že když se člověku daří, měl by se umět rozdělit. Protože každému se nepovedlo narodit se do zdravé rodiny, se dvěma zdravýma rukama, a ještě k tomu v civilizované části světa.
Dárcovství kultivuje svět – lze opravit opuštěnou památku, pomoci mamince, která se ocitla v nouzi, paraplavcům, kteří potřebují peníze na instruktory.
Docela často ale slýchám, proč platit něco ze svého, když je tady stát – ten by se přece měl postarat. O lidi i místa zabydlená lidmi.
Mám asi trochu jinou představu o funkčním státě: myslím, že by v něm měl být vždycky prostor pro dárcovství. Abychom měli tu možnost měnit svět k lepšímu taky my sami. Pomáhat – dělit se – rozmnožovat dobré věci okolo sebe.
Je to dokonce změřené: altruismus – tedy vědomé jednání ve prospěch někoho druhého – funguje jako injekce dobré nálady. Děláme to pro druhé, ale taky hodně sami pro sebe. Co vy, už jste si letos zvedli náladu?
Související
-
Jan Štifter: Proč nepíšu detektivky
Pochybuji, že svět kolem sebe vnímám úplně správně. Spíš bych řekl, že o něm vůbec nic nevíme. Něčemu věříme – a jednou budeme překvapeni.
-
Jan Štifter: Ještě jedno
Tati, udělej mamince ještě jedno – to mi nedávno řekla dcera, šestiletá Meda. Má tři sourozence – a nemá dost.
-
Jan Štifter: Ježíšek ranní
Poslední šance dopsat něco na seznam Ježíškovi – u nás doma to znamená zasedání celé rodiny, kdy mladší synek Hynek poctivě zapisuje a pak dopis balí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.