Jan Štifter: Proč nepíšu detektivky
Pochybuji, že svět kolem sebe vnímám úplně správně. Spíš bych řekl, že o něm vůbec nic nevíme. Něčemu věříme – a jednou budeme překvapeni.
Jak říká starý křesťanský fór: „Všichni pak u nebeské brány valí voči, proč tam nejsou taky tihle – a co tu proboha dělají tamti?“
Ale ono to bude ještě trochu jinak. Spisovatel má tu moc, že vytváří příběhy – stále víc ale začínám věřit tomu, že také jimi trochu ohýbá skutečnou realitu.
Od několika autorů jsem slyšel, že se jim jimi vytvořený příběh skutečně stal: pustili do světa něco, co si pak žilo vlastním životem.
Když jsem psal svoji první novelu Kathy o osudu své babičky, nechtěl jsem coby Štifter budovat hrdinku stejného příjmení, a tak jsem jejího muže překřtil na Johanna Schwarze. Knížka vyšla, o rok později jsem pak listoval starými matrikami a zjistil, že Johann Stifter se narodil jako Johann Schwarz – až později si ho osvojil někdo, kdo mu dal nové příjmení.
Náhoda? Nemyslím si. Spíš to beru jako vzkaz, že bych neměl psát detektivky ze současnosti – ty příběhy z minulosti už nemají co zkazit.
Související
-
Jan Štifter: Ještě jedno
Tati, udělej mamince ještě jedno – to mi nedávno řekla dcera, šestiletá Meda. Má tři sourozence – a nemá dost.
-
Jan Štifter: Ježíšek ranní
Poslední šance dopsat něco na seznam Ježíškovi – u nás doma to znamená zasedání celé rodiny, kdy mladší synek Hynek poctivě zapisuje a pak dopis balí.
-
Jan Štifter: Nerůst
Na malých dětech je nejlepší právě to, jak jsou malé – průzračné a nekomplikované. Když si přicházejí pro pusu, nic dalšího za tím není – jdou si pro objetí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
