Jan Štifter: Ježíšek ranní
Poslední šance dopsat něco na seznam Ježíškovi – u nás doma to znamená zasedání celé rodiny, kdy se mladší synek Hynek zeptá svého bratra, svých dvou sester a nás rodičů, co bychom si přáli – poctivě zapisuje a pak dopis balí, protože Ježíšek ho sbírá v noci z okenního parapetu.
Děti mu tam přidávají sladkosti – tuší, že miminko jejich pozornost ocení. A pak se už jen čeká a z budoucího raduje. Mám rád advent, protože se všechno trochu ztiší a směřuje jedním směrem. Je to doba plná očekávání.
Držíme si jeden docela zvláštní vánoční zvyk: Ježíšek k nám domů chodí 24. prosince dvakrát. Nejprve brzy ráno, ještě před svítáním, a pak večer, když se všichni sejdeme u stolu, vyprávíme si a děti to všechno trochu ženou, protože už se nemůžou dočkat.
Ten ranní zvyk zavedli kdysi mí rodiče, aby nám dětem zpříjemnili čekání na večerní hostinu. Vzpomínám si, jak jsem jako kluk vybíhal z postele a pod stromečkem objevil jiskřícího vlka, roztáčel jsem pak tu káču pořád dokola, od rána až do večeře.
Dneska se stejným nadšením vybíhají ráno z postele naše děti. Posadí se pod stromeček a hledají své jméno na krabici a každý tam má jednu – zpravidla objeví něco, s čím si můžou společně hrát.
Vánoce jsou jistotou, že se něco stane: při tom všem zapouští kořeny naše rodinná tradice, věřím, že i naše děti budou pro své děti chystat ranní ježíškovskou pozornost. Krásné Vánoce.
Související
-
Jan Štifter: Nerůst
Na malých dětech je nejlepší právě to, jak jsou malé – průzračné a nekomplikované. Když si přicházejí pro pusu, nic dalšího za tím není – jdou si pro objetí.
-
Jan Štifter: Chyba
Moje manželka Eva pro mě připravuje webové stránky. Pár hřejivých slov, představení knížek. Protože je moje žena moderní člověk, požádala o součinnost umělou inteligenci.
-
Jan Štifter: V mezičase
Člověka to na chvíli zastaví. Ať je to epidemie nebo povodeň. Domácí svět na chvíli přibrzdí – když se okolní svět uzavírá, rozpíná se o něco víc prostor domova.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
