Jan Štifter: V mezičase
Člověka to na chvíli zastaví. Ať je to epidemie nebo povodeň. Domácí svět na chvíli přibrzdí – když se okolní svět uzavírá, rozpíná se o něco víc prostor domova.
Přemýšlel jsem o tom, když jsme v polovině září sledovali následky ničivých záplav, nejdřív vystrašení, že Vltava s Malší spláchnou České Budějovice, stali jsme se pak na dálku svědky té hrůzy, která zválcovala především severní Moravu.
Kultura se zploštila na deskové hry. Život v ulicích, vycházky, pracovní schůzky nahradily výjezdy k řece, abychom se ubezpečili, že ještě pořád je to dobré. Těch pár krizových dní jsme prožívali společně, intenzivněji než kdy jindy. A vůbec nám nebylo zle.
Když počasí zavelí, skutečně platí, že všude dobře, ale nejlíp doma. Léto je v pohybu: děti volají po koupalištích, manželky po zážitcích, vnitřní kompas velí, že teď je ta správná doba něco podnikat…
Ale teprve doma za oknem přichází ostrá zkouška, jestli je všechno v pořádku, jestli výlety s dětmi nejsou jen časem, kdy se přípravami a následnými přesuny maskuje, že něco není, jak má být.
V pohybu nedohlédneme na maličkosti a detaily. V pohybu mnohému utečeme. V pohybu dokáže být všechno důležité tak trochu vzdálené – a rychlost neumožňuje vnímat trhliny. Ale pak vlak přibrzdí a cestující, uvyklí sledovat z okna krajinu, hledí jeden na druhého a vědí, že přichází chvíle pravdy, protože právě teď by mělo být o čem mluvit a co vyprávět.
Není složité být milý na lidi, které nepotkáváme často. Kumšt je udržet to doma – tak, aby i ve chvíli, kdy týden nevysvitne slunce, byl dům domovem. Aby bylo o čem mluvit. A taky s kým.
Související
-
Jan Štifter: Na jedno
V poloprázdné hospodě jsem četl knížku Ernsta Hemingwaye o životě v Paříži – o tom zmizelém světě, kdy člověk dokázal vysedávat každý večer u vína a vyprávět si s přáteli.
-
Jan Štifter: S přívěsem
Na dovolenou, na delší cestu k tetičce, ale i ke kamarádům do vedlejšího města – co všechno s sebou přibalit do auta?
-
Jan Štifter: Zmanželit se
Chtěla bych se vdát, řekla mi dcera Meda. O prázdninách jí bylo šest let. Ona vlastně neříká, že by se chtěla vdávat, používá výraz „zmanželit se“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
