Jan Štifter: Průvan v knihovně

Někdy to slýchám: „Jó knížku, tu bych v životě nevyhodil.“ Nebo: „A představ si, ona prej topila doma knížkama…“

Nevím, kdy přesně tahle posvátná úcta ke knihám vznikla. Snad v dobách, kdy nad jedním svazkem půl roku seděl mnich a ručně přepisoval vědění světa. Jenže dneska? Dneska jsme svět knihami doslova zavalili. A buďme k sobě upřímní – většina té produkce je brak, rozmnožený v tisícových nákladech.

Přesto ty svazky bereme do ruky s posvátnou bázní a říkáme: „To je kniha, ta má váhu!“ Dokážeme kroutit hlavou nad hloupým filmem v televizi. Přitom hloupých knížek je na trhu násobně víc. V České republice vyjde každý rok patnáct tisíc nových titulů. Některé v pár stovkách kusů, jiné v tisícových nákladech. Dohromady to dává miliony svazků ročně. Miliony!

A pak stejně uslyšíte: „Jo, knížku, tu já nevyhodím…“

Naše domácí knihovny tak dál přetékají pamětmi zapomenutých politiků, recepty na srnčí guláš od herců z nekonečných seriálů a atlasy světa, kde polovina států už dávno neexistuje.

Takže – jo, nevyhodil… Za mě tedy: sláva každému, kdo se té kupy papíru nebojí. Sláva každému, kdo občas udělá pořádný průvan v knihovně.