Některé lidi citově nezasáhne téměř nic, konstatuje bývalá elitní kriminalistka Jana Špulková

25. srpen 2026

Dopolední host

Bezmála tři desítky let čelila tváří v tvář těm nejhorším zločinům a podílela se úzce na jejich objasňování. Jana Špulková patřila k nejzkušenějším operativcům mezi jihočeskými policisty. Věnovala se úzce zločinům páchaným na dětech nebo mládeži, nebo dětmi a mládeží. Nyní již ve výslužbě se rozhodla své zážitky předávat druhým a otevřeně mluví o případech, které ji profesně i lidsky zasáhly nejvíce.

Do policejního sboru nastoupila v roce 1998, v době, kdy byla technika na služebnách nedostačující. „Pamatuji si, jak jsem přišla z vysoké školy plná nadšení. Dali mi kancelář a v ní mechanický psací stroj. Já jsem se na to dívala a ptala se, zda dostanu počítač. Trochu se mi pak vysmáli,“ vzpomíná s úsměvem na začátky své kariéry. Později přešla na 1. oddělení krajského ředitelství v Českých Budějovicích, kde se kromě mravnostní kriminality a prostituce začala specializovat právě na problematiku dětí a mladistvých.

Za téměř třicet let služby prošla společnost i kriminalita zásadní proměnou. Podle Špulkové k dnešnímu nelichotivému stavu výrazně přispěla izolace během pandemie covidu-19 a nekontrolovaný rozmach sociálních sítí či umělé inteligence. „Děti si zvykly na to používat všechny ty moderní technologie, sociální sítě a přestaly se stýkat face to face. Výsledkem je, že jsou dnes úzkostné, v depresích a mají pocity frustrace. Obrovským problémem jsou dětské sebevraždy a jejich pokusy. Když mluvíte s dítětem a ono vám řekne, že vlastně neví, proč je na světě, je to i pro zkušeného člověka strašně skličující,“ popisuje.

Velkou roli v příbězích mladých pachatelů i obětí hraje rodinné zázemí a selhání výchovy. Špulková upozorňuje na to, že rodiče často pod tlakem práce netuší, čím si jejich děti procházejí, nebo jim sami nevědomky jdou špatným příkladem. Vyšetřovatelé se přitom při své práci nesetkávají pouze s tragédiemi obětí, ale i s chladnou kalkulací pachatelů nebo jejich blízkých. „Snažila jsem se to vždycky brát jako práci, protože kdyby si člověk všechny tyto věci příliš připouštěl, neudělá mu to dobrou službu. Musíte se smířit i s tím, že někdo je citově natolik plochý, že to na něj nemá vůbec žádný dopad,“ konstatuje.

Policejní uniformu nakonec svlekla až po těžkém boji s onkologickým onemocněním, kdy se na doporučení lékařů rozhodla opustit neustálý stres a negativní prostředí kriminálky.

Svůj životní příběh a zkušenosti však předává dál – ať už na přednáškách, nebo na festivalu True Crime v Hrudkově, který se uskuteční od 28. 8. do 29. 8. 2026.