Hana Hosnedlová: Vánočka

15. prosinec 2023

Rozhlasový sloupek

K českým Vánocům neodmyslitelně patří i vánočka. Nejlépe samozřejmě domácí. Třeba my mívali na vánoční svátky vždycky alespoň dvě nebo tři. A protože byly veliké, nepekly se doma, ale vozili jsme je upéct do blízké pekárny jako řada našich sousedů.

Vánočky, které dělala maminka nebo babička, byly z hutného máslového těsta, uvnitř žlutavé a plné rozinek a mandlí. Plátky mandliček, které zůstaly na povrchu, byly po upečení příjemně opražené, což nás děti přes jasný zákaz lákalo k jejich odlupování.

Dělat vánočku jsem se od maminky učila už jako holka. Měla jsem napsaný nejen recept na těsto, ale i přesný popis, jak vánočku uplést. Aby mi to šlo snáz, měla jsem jednotlivé těstové prameny označené barevnými párátky a popis mi napovídal, kterou barvu přehodit přes kterou. Ono to bylo malé umění.

Ostatně vánočky, ať už se nazývaly pletenice, calty, štědrovnice či štrucle, bývaly v historii váženým dárkem. Začalo to někdy v šestnáctém století a takto obdarovávána byla především vrchnost a páni radní a posílali si je mezi sebou také šlechtici.

Někdy bývala do vánočky zapečená drobná mince, která měla tomu, na koho krajíček s mincí připadl, přinést štěstí. Já ale myslím, že štěstí už je samo o sobě to, že vůbec můžeme k nakrájené vánočce zasednout v pohodě a společně...

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas