Hana Hosnedlová: Půlnoční mše

22. prosinec 2023

Vánoce pro mne znamenaly vždycky pohodu, nadílku pod stromečkem, spoustu dobrot, a když jsem dorostla do věku teenagera, přibyla k tomu ještě jedna věc. Půlnoční mše!

Ne, že bych byla tak silně duchovně založená, i když jsem jako dítě chodila na náboženství, ale bylo v tom i něco jiného.

Jednak tedy takové slavnostní zakončení toho neobyčejného dne, jednak to, že nás na půlnoční – a to se svolením rodičů! - chodívala celá parta.

Už si nepamatuji, jestli se půlnoční mše sloužila i v kostelíku na našem předměstí, ale my chodili svorně do katedrály svatého Mikuláše pod českobudějovickou Černou věží.

Trolejbusy v tu dobu už nejezdily, ale nám vůbec nevadilo, že jsme museli šlapat víc než dva kilometry. Tenkrát ještě bývaly Vánoce bílé, leckdy i právě sněžilo a sněhu bylo požehnaně. Takže jsme se v něm brodili ve svých nových zimních botách a těšili se, až dorazíme do krásně nasvíceného kostela.

A navíc na tuhle mši - možná že jedinou v roce – chodívali i kluci a holky z města, takže to bylo i takové neformální, ale očekávané dostaveníčko.

Po mši jsme se pak před kostelem koulovali a bavili jako všichni -náctiletí v té době. Jenomže nás, na rozdíl od většiny městských, čekala ještě cesta zpátky domů. Nikoho ale nenapadlo ani ceknout, že příště už na půlnoční nepůjde. Vždyť jsme se na to těšili vlastně zase celý rok... 

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Hana Hosnedlová: Vánočka

    K českým Vánocům neodmyslitelně patří i vánočka. Nejlépe samozřejmě domácí. Třeba my mívali na vánoční svátky vždycky alespoň dvě nebo tři.

  • Hana Hosnedlová: O sexu

    Když si vzpomenu na své dětství a školní léta, tak o sexu se oficiálně téměř nemluvilo. V té době to bylo jaksi všeobecně tabu.

  • Hana Hosnedlová: Facka pro čerta

    O večeru, kdy chodí po domácnostech Mikuláš, většinou doprovázený andělem a čertem, jsem psala už několikrát. Tentokrát bych to vzala z jiné strany. Z pohledu čerta.