Antonín Pelíšek: Století krystalky
Už je to tak, Český rozhlas slaví 100 let od zahájení svého pravidelného vysílání. Od května 1923 si mohou posluchači každý den ladit jeho programy a bavit se mluvenými pořady a hudbou.
Od té doby prošla telekomunikační technika obrovským vývojem. V mých dětských letech stálo dřevěné rádio v čele kuchyně, mrkalo magickým okem do šera a na podsvíceném seznamu stanic se táhla dlouhá řada měst celého světa. Při jejich ladění se ozývalo z reproduktoru pískání, u některých zase ječení rušičky.
Přišel další pokrok. Tranzistorová rádia, rozhlas po drátě, první počítače, mobily, tablety.
Klučičí léta mám spojená s jedním vynálezem nazývajícím se krystalka. Stačil reproduktorek z telefonního sluchátka, v něm přiletovaná dioda, což byla skleněná slza s kouskem krystalu, pak už jen stačilo přitisknout drátek k anténě a ze sluchátka na uchu se ozval rozhlas.
Postupně jsme přístroj zdokonalovali. Zabudovávali ho do plastové krabičky od mýdla a doplňovali o odpory a relátka, až bylo možné ladit i stanice. Bylo to úžasné. Hlavně, když jako anténa posloužil okapový svod nebo zábradlí, samozřejmě pro kontakt se musela oškrábat barva až na kov.
Výsledek mi připadal převratný, asi jako když první diváci uviděli na plátně film s příjezdem parní lokomotivy. Nikdy potom mě už technika tolik nepřekvapila a nostalgie po krystalce mi vydržela dodnes.
Nakonec, není se čemu divit. Dnes máme chytré telefony fungující nejen k poslechu rozhlasu i televize, ale také k odemykání, placení, čtení knih a já nevím, k čemu všemu ještě. Ale přiznejme si - spustíte tyto přístroje pouhým dotykem s okapem a bez dobíjení?
Související
-
Antonín Pelíšek: Jak soused opyloval
Tak mi po roce zase kvete meruňka. Problém je ten, že už tři roky po sobě neměla skoro žádnou úrodu. Pupeny se pokaždé otevřou a po pár dnech květy spálí ranní mrazíky.
-
Antonín Pelíšek: Moudrá hesla
Svět je lemovaný slogany, které nás ženou drát se vpřed, neohlížet se, plánovat kariéru, žít stylově. Vítězí jedině úspěch. Je cílem takového tažení štěstí, které hledáme?
-
Antonín Pelíšek: O utahování opasků
Jako pamětník jsem to slovní spojení slyšel mnohokrát. Je třeba utáhnout si opasky, pak bude líp. Úplně nejstarší doporučení mám spojené s rokem 1968.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
