Antonín Pelíšek: Jak soused opyloval

14. duben 2023

Tak mi po roce zase kvete meruňka. Problém je ten, že už tři roky po sobě neměla skoro žádnou úrodu. Pupeny se jí otevřou pokaždé v polovině března, včely na ní hučí jako posedlé a po pár dnech květy spálí ranní mrazíky.

Podobný start měla i letos. Jen s tím rozdílem, že větve obírala jedna jediná včela. Soused o včelstva loni přišel podobně jako jeho další kolegové.

Je tu ještě jedna možnost, poradil mi. Slyšel jsem, že to jde dobře se štětečkem od dětských vodovek. Přitáhl štafle a začal svou malou meruňku sám opylovávat. Vydržel to jenom chvilku. Nakonec namáhavě slezl, aby si narovnal ztuhlé klouby. Přece jenom to není žádné terno, hlavně pro staršího chlapa, hrát si na včelu.

A tak jsme  opřeni o plot mudrovali. Pokrok nezastavíš. Možná jednou vyšlechtí samosprašné meruňky, možná nás čekají miniaturní opylovací drony. Půjdou objednat přes e-shopy a doručí je v krabičce až domů.

Nebo nebudou žádné stromy, všechno se vypěstuje někde na druhé straně zeměkoule a doveze. Možná se jednou vytiskne meruňka na 3D tiskárně.

Pak jsme mlčeli, koukali na záhony, kde kvetly bledule, jaterníky, vyrážely hyacinty a nízké tulipány, kde měla pažitka už výšku deseti centimetrů, a my si dělali sliny na první jarní pomazánku.

Bylo nám z té záplavy jara trochu smutno. Něco chybělo. Nedá se svítit, promluvil konečně soused. Včely jsou včely. Už je mám objednané, přijdou v srpnu.

A dál nám bylo zase dobře, protože život má přece jenom, i když někdy zpropadenou, jakous takous budoucnost.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související