Antonín Pelíšek: O utahování opasků
Jako pamětník jsem to slovní spojení slyšel mnohokrát. Je třeba utáhnout si opasky, pak bude líp. Úplně nejstarší doporučení mám spojené s rokem 1968, kdy vláda lidu slibovala, že do dvou let doženeme v životní úrovni Rakousko a do pěti let vyspělé západní státy. Chce to jen trpělivost a dočasné omezení spotřeby.
Po roce 1990 jsme slyšeli to samé od nové vlády a podle mých rodičů se utahování opasků doporučovalo už za Klementa Gottwalda. Jenom s tím rozdílem, že západní státy nejenom doženeme, ale s pomocí vysokých pecí a pětiletých plánů, takzvaných pětiletek, dokonce předeženeme.
Proč to říkám. Nedávno jsem si na podobné předpovědi vzpomněl při uklízení skříně na chalupě. Našel jsem v ní široký kožený pásek do kalhot. Byl předělaný z vojenského, jen kovová přezka měla obroušenou přední stranu. V místě, kde se původně nacházela pěticípá hvězda.
Ten pásek mi po léta držel u pasu kalhoty při trampování po Šumavě. Měl jsem k němu až něžný vztah. Nu což, řekl jsem si a zastrčil opasek do novějších kalhot. Utáhnu si ho a počkám, až bude líp.
Ale ouha. Spona, která se měla zaklesnout do přezky, aby kalhoty nepadaly, byla najednou děsně krátká. Pásek nešel utáhnout, ale ani zapnout. Došlo mi, že před mnoha lety jsem opasek hloupě zkrátil na minimum. Scházelo mi dobrých deset centimetrů.
A tak mám zase jedno dilema. Bude lépe, i když opasek nejde utáhnout? Asi počkám na radu. Nejlépe nějakou z internetu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
