Antonín Pelíšek: Hurá na houby
A zase jsou tady. Hřiby, lišky, klouzci, syrovinky, prostě houby, houby, houby, ty já mám rád. Tak zpívala s recesí sobě vlastní hudební skupina Saze v písni Žalm šťavnatky panenské někdy před padesáti lety.
Vzpomenu si na ni pokaždé, když vidím, jak se houbaři trousí v davu po lese.
Houby mám asi v genech. Učil mě je znát otec, se kterým jsem na ně vyrážel jako malý kluk za ranního kuropění. Proč tak brzo? Po ránu je les nejkrásnější, říkal. A opravdu, nic nepřekoná procházku v probouzejícím se lese, kdy slunce prosvítá rosou na pavučinách a kolem se rozprostírá hluboké ticho.
V poslední době mám však pocit, že se z houbaření stala komerční honička. Houbaři, kterým jsme za doby trampování říkali paďouři, křižují lesní cesty v autech a do nich cpou co největší náklad úlovků. Zůstávají po nich prázdné PET láhve a plastové obaly od svačin. Snaží se proletět mezi stromy a odnést co nejvíc.
Nedávno jsem zažil šok. V místě, kam pravidelně chodím, kde roste tmavé kapradí a leskne se křišťálová studánka, stály v mechu zaparkované dva obrovské stroje na vysokých kolech. Kolem nich vykukovaly ze země koláče lišek.
Už je to tady, napadlo mě. Kombajny na houby! Houbaření teď dostane ten pravý obchodní náboj a lesní plodiny se budou sklízet průmyslově! Naštěstí, jak jsem si nakonec povšiml, šlo jen o harvestor a bagr se železnou lžící. Stroje na těžbu lesa. Lišek se naštěstí ani nedotkly. Jenom malinko přejely stříbrnou studánku a zatlačily ji do země.
Související
-
Antonín Pelíšek: Počítání kachniček
V osadě, kam jezdím na chalupu, máme zase po roce radostnou událost. Počátkem května se v rákosí návesního rybníka narodila místní divoké kachně mláďata.
-
Antonín Pelíšek: Sdílená třešeň
Na zahradě mi roste třešeň. Z malého stromku, který se nechal zprvu otrhat ze země, pak z krátkých štaflí a nakonec jedině šplháním do větví, je dnes pořádný macek.
-
Antonín Pelíšek: O neplýtvání
Tak konečně došlo na slova mých rodičů, co zažili válku. Žádné jídlo se nemá vyhazovat, nikdy si nebrat půjčku na věci, na které nemám, a neplýtvat energiemi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
