Antonín Pelíšek: Sdílená třešeň

23. červen 2022

Na zahradě mi roste třešeň. Z malého stromku, který se nechal zprvu otrhat ze země, pak z krátkých štaflí a nakonec jedině šplháním do větví, je dnes pořádný macek, do jehož koruny by se dalo spustit jen z vrtulníku.

A tady přichází pravidelný problém. Každý červen se stává třešeň krmítkem pro ptáky. Na špačky, racky, vrány, straky a další opeřence stačilo dřív občasné plašení. Léta je děsil vycpaný výr pověšený do větví nebo třásně ze staniolu.

Jak šel čas, vycpanina opelichala, na třásně si ptactvo zvyklo a mně se chtělo šplhat za plody po žebříku stále míň. Nechával jsem tedy vyšší patra stromu ptákům a spodní části se snažil zachránit co nejrychleji pro sebe.

Jak by se dnes řeklo, stalo se z toho jakési sdílení jednoho hmotného majetku. Šlo pouze o to vystihnout pravý čas, kdy třešně zrají a být rychlejší než konkurence.

Bohužel letos se urodilo třešní málo. Poškodily je jarní mrazy. Plodů bylo jako šafránu a ty nejlepší vězely v nedostižné výši. Naštěstí a k mé potěše se část těch nejzralejších a největších dostala až na zem, kde skončila v trávě.

A tak jsem letos poprvé pohodlně sbíral ovoce ze země a pochutnával si na občas sice naklovaných, ale sladkých kuličkách.

Dnes už to vím. Ptáci mi prostě poslali část mého podílu na úrodě. Vážení přátelé, musím se přiznat. Sdílení věcí a služeb prostě miluju.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.