Antonín Pelíšek: Sdílená třešeň

23. červen 2022

Na zahradě mi roste třešeň. Z malého stromku, který se nechal zprvu otrhat ze země, pak z krátkých štaflí a nakonec jedině šplháním do větví, je dnes pořádný macek, do jehož koruny by se dalo spustit jen z vrtulníku.

A tady přichází pravidelný problém. Každý červen se stává třešeň krmítkem pro ptáky. Na špačky, racky, vrány, straky a další opeřence stačilo dřív občasné plašení. Léta je děsil vycpaný výr pověšený do větví nebo třásně ze staniolu.

Jak šel čas, vycpanina opelichala, na třásně si ptactvo zvyklo a mně se chtělo šplhat za plody po žebříku stále míň. Nechával jsem tedy vyšší patra stromu ptákům a spodní části se snažil zachránit co nejrychleji pro sebe.

Jak by se dnes řeklo, stalo se z toho jakési sdílení jednoho hmotného majetku. Šlo pouze o to vystihnout pravý čas, kdy třešně zrají a být rychlejší než konkurence.

Bohužel letos se urodilo třešní málo. Poškodily je jarní mrazy. Plodů bylo jako šafránu a ty nejlepší vězely v nedostižné výši. Naštěstí a k mé potěše se část těch nejzralejších a největších dostala až na zem, kde skončila v trávě.

A tak jsem letos poprvé pohodlně sbíral ovoce ze země a pochutnával si na občas sice naklovaných, ale sladkých kuličkách.

Dnes už to vím. Ptáci mi prostě poslali část mého podílu na úrodě. Vážení přátelé, musím se přiznat. Sdílení věcí a služeb prostě miluju.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související