Antonín Pelíšek: O neplýtvání
Tak konečně došlo na slova mých rodičů, co zažili válku. Žádné jídlo se nemá vyhazovat, nikdy si nebrat půjčku na věci, na které nemám, a neplýtvat energiemi.
Po nich mám i kuchařku z roku 1925, která ukazuje, že z běžně dostupných surovin lze uvařit chutný oběd. Taky vzpomínky, jak pro palivo do kamen chodili do lesa, současně s ním nosili domů jahody a houby a večer nesvítili, protože drželi černou hodinku.
Připomněl jsem si jejich hospodaření při dnešních četných radách na internetu, jak lze spotřebovat vše do poslední kůrky chleba.
Příklad: Z odřezků od kořenové zeleniny je výborný vývar do polévky, ze slupek od ovoce zase čaj a dokonce můžeme sníst i skořápky z vajec, které upečené a rozemleté použijeme jako přísadu do jídel.
Je to podobné, jako když vznikl i proslulý košický řízek, který podle legendy vyrobili kuchaři k vyhlášení Košického vládního programu v dubnu 1945. Protože neměli pro účastníky sjezdu dost masa, semleli do těsta vše, co dům dal. Cibuli, zelí, buřty, zeleninu a spojili vše strouhankou. Za takového hodování pak řešili politici poválečné znárodňování. Prý.
Čeká nás tedy období vydávání vymýšlení podobných lidových receptů a utahování opasků. Mnozí z nás už začali. Na drahé teplo vyzrávají třeba stále oblíbenějším otužováním a koupelemi v ledové vodě.
Dohromady to vypovídá o jedné vlastnosti. Člověk je tvor, který se dokáže přizpůsobit všemu. I kdyby ho to mělo stát počáteční pláč a skřípění zubů.
Související
-
Antonín Pelíšek: Máme je kolem sebe
Před několika lety vyšel v novinách inzerát: Nabízím levné skoro bezúdržbové klimatizační zařízení pro chlazení zahrady a obvodových zdí domu.
-
Antonín Pelíšek: Kapličky
Národnímu památkovému ústavu v Českých Budějovicích se podařil počin, ze kterého bude mít radost nejeden Jihočech. Vydal knížku o návesních kaplích, které zdobí krajinu.
-
Antonín Pelíšek: Krvavé koleno
Připomenu si tu atmosféru pokaždé, když jdu v Českém Krumlově po lávce nad Vltavou. Vpravo hučí jez a na konci se chodník prudce svažuje do Široké ulice s bývalým mlýnem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
