Antonín Pelíšek: O neplýtvání

12. květen 2022

Rozhlasový sloupek

Tak konečně došlo na slova mých rodičů, co zažili válku. Žádné jídlo se nemá vyhazovat, nikdy si nebrat půjčku na věci, na které nemám, a neplýtvat energiemi.

Po nich mám i kuchařku z roku 1925, která ukazuje, že z běžně dostupných surovin lze uvařit chutný oběd. Taky vzpomínky, jak pro palivo do kamen chodili do lesa, současně s ním nosili domů jahody a houby a večer nesvítili, protože drželi černou hodinku.

Připomněl jsem si jejich hospodaření při dnešních četných radách na internetu, jak lze spotřebovat vše do poslední kůrky chleba.

Příklad: Z odřezků od kořenové zeleniny je výborný vývar do polévky, ze slupek od ovoce zase čaj a dokonce můžeme sníst i skořápky z vajec, které upečené a rozemleté použijeme jako přísadu do jídel.

Je to podobné, jako když vznikl i proslulý košický řízek, který podle legendy vyrobili kuchaři k vyhlášení Košického vládního programu v dubnu 1945. Protože neměli pro účastníky sjezdu dost masa, semleli do těsta vše, co dům dal. Cibuli, zelí, buřty, zeleninu a spojili vše strouhankou. Za takového hodování pak řešili politici poválečné znárodňování. Prý.

Čeká nás tedy období vydávání vymýšlení podobných lidových receptů a utahování opasků. Mnozí z nás už začali. Na drahé teplo vyzrávají třeba stále oblíbenějším otužováním a koupelemi v ledové vodě.

Dohromady to vypovídá o jedné vlastnosti. Člověk je tvor, který se dokáže přizpůsobit všemu. I kdyby ho to mělo stát počáteční pláč a skřípění zubů.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas