Věra Nosková: Momentka z vietnamského města Hoi An

9. květen 2024

Naše oblíbená kuchařka z vietnamského města Hoi An jménem Ha Lan nás zahrnovala hřejivým přátelstvím. Oblíbila si mě, pokaždé mě vítal její široký úsměv, dávala mi dárky v podobě čerstvého dračího ovoce nebo banánů, já jí zase darovala lehoučkou šálku z Prahy, sluneční brýle – pilotky, neboť se jí líbily.

Představila mi i svého desetiletého synka. Byl vykrmený, na krku měl uvázaný pionýrský šátek, na jehož někdejší existenci jsem už dávno zapomněla.

To se mi nelíbilo, pionýrovi jsem se zase asi nelíbila já, neboť je přece běžné, že se ženy nad dětmi rozplývají, což jsem neudělala. Dal mi najevo otrávenost z mé netečnosti tím, že mi zařval náhle do ucha. Lekla jsem se a znechutila. Poslala jsem ošátkovaného chlapečka do nepěkných míst, ještě že mi nerozuměl.

Poslední oběd u Ha Lan, přišla chvíle loučení. Naše vietnamská kamarádka měla zrovna u stolu víc strávníků, vařila a hned po nás umývala nádobí, měla fofr...

Nahlédla jsem do jejího kuchyňského zákulisí, abych jí sdělila, že už tedy jdeme... Seděla na bobku, v lavoru na zemi myla ve studené vodě tekoucí z hadice nádobí, a umyté pokládala na hadřík rozprostřený na zemi, poblíž rejdil potkan...

Neviděla jsem takový výjev na našich cestách poprvé. To je prostě Jihovýchodní Asie.

autor: Věra Nosková | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.