Věra Nosková: Jak na letištní chaos

17. duben 2024

Na letiště mě veze syn Tomáš, ustaraně mě posílá jako balík svému bratrovi Jiřímu, který mě vyzvedne v Bangkoku. Jsem bloudivá, takže dostanu od synů nalejvárnu, jak si najít svou Gate, z níž mě pak had fronty posune do letadla.

Nalejvárna byla důkladná, takže kráčím po nekonečných letištních halách pyšně, jako někdejší budovatelé světlých zítřků, a teď sedím poblíž své brány v katarském Dauhá, spokojená jako kočka, která sežrala kanára.

Pozoruji klidné a nepřístupné tváře Asiatů, divoké vlasové kreace na hlavách černošek, černé kužele dvou muslimek po boku mužů, kteří na ně nepohlédnou a nepromluví, mladé bělošky téměř vždy s pohodlným rozčepýřeným drdůlkem na hlavě.

Popíjím z nenápadné malinké plastové lahvičky gin, který prošel přísnou kontrolou a scanováním s mimikry vody. Hezky mi ta cesta začíná.

Lezeme do letadla jako mravenci do sklenky s medem, je nás na dvě stě, možná víc. Štíhlé letušky se proplétají mezi pasažéry a jejich mnohdy rozměrnými zadnicemi jako drobné užovky, pomáhají nám najít své místo, umístit příruční zavazadlo.

Ve chvíli, kdy se letadlo odlepí od země a zamíří do oblak, zajásá ve mně nomádská duše.

autor: Věra Nosková | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.