Věra Nosková: Jak na letištní chaos
Na letiště mě veze syn Tomáš, ustaraně mě posílá jako balík svému bratrovi Jiřímu, který mě vyzvedne v Bangkoku. Jsem bloudivá, takže dostanu od synů nalejvárnu, jak si najít svou Gate, z níž mě pak had fronty posune do letadla.
Nalejvárna byla důkladná, takže kráčím po nekonečných letištních halách pyšně, jako někdejší budovatelé světlých zítřků, a teď sedím poblíž své brány v katarském Dauhá, spokojená jako kočka, která sežrala kanára.
Pozoruji klidné a nepřístupné tváře Asiatů, divoké vlasové kreace na hlavách černošek, černé kužele dvou muslimek po boku mužů, kteří na ně nepohlédnou a nepromluví, mladé bělošky téměř vždy s pohodlným rozčepýřeným drdůlkem na hlavě.
Popíjím z nenápadné malinké plastové lahvičky gin, který prošel přísnou kontrolou a scanováním s mimikry vody. Hezky mi ta cesta začíná.
Lezeme do letadla jako mravenci do sklenky s medem, je nás na dvě stě, možná víc. Štíhlé letušky se proplétají mezi pasažéry a jejich mnohdy rozměrnými zadnicemi jako drobné užovky, pomáhají nám najít své místo, umístit příruční zavazadlo.
Ve chvíli, kdy se letadlo odlepí od země a zamíří do oblak, zajásá ve mně nomádská duše.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
