Věra Nosková: Barmské ženy v Thajsku s obručemi na krku
Naše řidička nás vysypala ve vesnici, nasměrovala k pokladně, kde jsme každý zaplatili 250 bahtů, což je pro místní docela dost, a ukázala nám cestu do postranní ulice. A tam to bylo.
Stánky jeden vedle druhého, v nich spousta barevných a třpytivých věciček, po nichž jsme netoužili. Prodávaly je takzvané žirafí ženy, tedy ženy s mosaznými kruhy na krku, k vidění byla i děvčátka s toutéž ozdobou.
Pózovaly, usmívaly se, nabízely zboží. Dlouhé krky ve skutečnosti neměly, jak jsem se později dočetla, tento barbarský zvyk natahování krků se už neudržuje, jde jen o optický klam. Většina žen po příchodu domů tu opičárnu sundá.
Na konci řady stánků má „dlouhokrká“ paní k prodeji přední polovinu této ozdoby, která se vzadu zavazuje na tkaničky. Projevím nezávazný zájem, a tak mi ji zaváže kolem krku a hlavně mě přizdobí jejich čelenkou se spoustou mašlí, která kryje zezadu krk, takže tkaničky nejsou vidět. Jirka nás spolu vyfotil. Na fotce pak vidím, že mám delší krk než ona.
Jediná stařenka věchýtek je autentická, skutečně znetvořená, což se mi snaží naznačit. Jsem ráda, že jde v masivní většině o podvod, a že ty ženské netrpí. Později se dozvídám, že za to vstupné jsme měli možnost navštívit i jejich příbytky, ale naše řidička nám o tom neřekla, ostatně čas se nachýlil, bylo třeba jet domů.
Toto panoptikum prý provozují a mají z toho profit i thajské úřady, i když těm, původně barmským kmenům, něco ze vstupného dají.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
