Věra Nosková: Thajští čtenáři
Nedávno jsem se doslechla, že Thajci jsou prý velcí čtenáři. Nikdy jsem ale neviděla Thajce s knihou, nepotkala na procházkách devítimilionovým Bangkokem knihkupectví s thajskými knihami a knihovnu jsem zaznamenala jen jednu, zato velkou, centrální.
U vchodu stála uniformovaná ochranka, vyzvala mě, abych si přes holá ramena vzala něco s rukávem a na obličej nasadila ochrannou roušku, kterou tu turisté nenosí ani do dopravních prostředků.
Vyptávali se mě, proč chci do knihovny jít. „Jsem spisovatelka, knížky a knihovny mě zajímají,“ řekla jsem. Po předložení pasu a prohledání tašky mě pustili dovnitř.
Ve velkolepém prostoru se ztrácelo pár regálů s knihami, byly hlavně o vaření a jídle a pak o cestování. V další hale byly dokonce povídky a romány, většinou překlady ze světové literatury. Bloumalo tu jen pět čtenářů. Když jsem odcházela, zeptala jsem se, kolik vlastní knih. Prý kolem osmdesáti tisíc, řekla knihovnice.
Po návratu do Prahy jsem se optala naší pražské městské knihovny, kolik knih vlastní ona. Paní z oddělení komunikace mi sdělila: Knihovní fond včetně 45 poboček tvoří 1 753 947položek (jsou to hlavně knihy, ale také hudebniny, mapy, deskové hry, filmy). Zvukových nosičů je ve fondu zhruba 5 procent.
Závěr? Potřeba knih a četby našeho malého národa je s mnohými velkými nesrovnatelná.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
