Věra Nosková: Neúčinná teorie

Pro mě za mě, jdi si ven třeba nahej, posmívá se otec, když si chce jeho předškolák sundat teplý svetr.

Pěkně to vedeš v tý škole. No tak budeš popelář, to je koneckonců užitečná práce.

Jsou to jalové řeči a míjí se účinkem, malé děti ironii nerozumí. Ironie je k pochopení totiž dost složitá.

Je to literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštního, často humorného účinku tím, že sděluje něco podstatně jiného, než skutečně míní: ironie může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak. Je na posluchači nebo čtenáři, aby si toho všiml a rozuměl jí. Ironie je charakterizována především změnou intonace, v textu změnou typografie nebo pomocí interpunkce, tvrdí se ve Wikipedii, která dodává: Nemusí být také provázena ničím, co by explicitně upozorňovalo, že se jedná o ironii.

Takové použití je však pro svou nesrozumitelnost z praktických důvodů nebezpečné. Je podivné, když se na jedné straně rodič baví se svým malým dítětem někdy šišlavě a pomocí zdrobnělin a jindy ho zahrne nesrozumitelnou ironií.

Jsem matka dvou dětí a bývalá učitelka mateřské školy, nemohla jsem si nevšimnout, že děti oceňují a prospívá jim, když s nimi mluvíme vážně a srozumitelně. Když je nezesměšňujeme, neposmíváme se jim, nevykládáme jim lži a blbosti, nestrašíme je.

Bude nás pak jednou těšit, že se z nich stanou rozumní lidé. Časem možná objeví i hořký půvab ironie.