Věra Nosková: Neúčinná teorie
Jasně. Jen si to všude napatlej, třeba i na hlavu, říká matka ironicky tříletému synovi, který šeredí s krupičnou kaší.
Pro mě za mě, jdi si ven třeba nahej, posmívá se otec, když si chce jeho předškolák sundat teplý svetr.
Pěkně to vedeš v tý škole. No tak budeš popelář, to je koneckonců užitečná práce.
Jsou to jalové řeči a míjí se účinkem, malé děti ironii nerozumí. Ironie je k pochopení totiž dost složitá.
Je to literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštního, často humorného účinku tím, že sděluje něco podstatně jiného, než skutečně míní: ironie může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak. Je na posluchači nebo čtenáři, aby si toho všiml a rozuměl jí. Ironie je charakterizována především změnou intonace, v textu změnou typografie nebo pomocí interpunkce, tvrdí se ve Wikipedii, která dodává: Nemusí být také provázena ničím, co by explicitně upozorňovalo, že se jedná o ironii.
Takové použití je však pro svou nesrozumitelnost z praktických důvodů nebezpečné. Je podivné, když se na jedné straně rodič baví se svým malým dítětem někdy šišlavě a pomocí zdrobnělin a jindy ho zahrne nesrozumitelnou ironií.
Jsem matka dvou dětí a bývalá učitelka mateřské školy, nemohla jsem si nevšimnout, že děti oceňují a prospívá jim, když s nimi mluvíme vážně a srozumitelně. Když je nezesměšňujeme, neposmíváme se jim, nevykládáme jim lži a blbosti, nestrašíme je.
Bude nás pak jednou těšit, že se z nich stanou rozumní lidé. Časem možná objeví i hořký půvab ironie.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka