Věra Nosková: Správná výslovnost
Také druhý synek, Tom, uměl číst, ještě než šel do školy. Nedalo se tomu zabránit. Odmítněte odpovědět dítěti na prostou otázku: A jak se jmenuje tohle písmenko?
Další jeho odchylkou od normy bylo, že už jako dítě byl takzvaná sova, večer byl párkrát přistižen, že si po zhasnutí čte s baterkou pod peřinou, zatímco ráno by si rád přispal...
Při hodině čtení ho pak uspávalo slabikování má-ma me-le ma-so a má-me mí-su, položil si tedy hlavu na ruce složené na lavici a šlofíkoval. Pani učitelko, soužko, Nosek už zase spí! žalovaly děti. Tak ho nechte spát, on už číst umí, řekla mrzutě soužka, která si od něj nedávno nechala přečíst několik stránek z Knížky Ferdy mravence.
K dokonalosti ale školáčkovi leccos chybělo. Jednak byl tichošlápek a tichá voda, co mele břehy, a taky neuměl pořřádně řříkat ř. Co kdyby se někdy chtěl stát řečníkem a potřeboval by říkat řeči na veřejnosti?
Šli jsme k paní logopedce, s obdivem jsem sledovala její metody. Nakonec nám poradila, že si může to těžké písmeno procvičovat na básničce z tehdejší čítanky. Ta báseň zněla: Z komínů se kouří, Slunce oči mhouří, mhuř si oči, mhuř. Kdyby se z nich nekouřilo, bylo by nám hůř - odříkával budoucí ekologický aktivista, aniž tušil, že chválí špinavé, hnusné uhelné elektrárny, které zamořují vzduch, zvyšují skleníkový efekt a tak podobně.
Jak by to mohl vědět? Tehdy to nevěděl skoro nikdo, společnost žila plněním pětiletky a závazky na počest zasedání ústředního výboru KSČ.
Doba se pak změnila. V jednu chvíli se Tom stal mluvčím Dětí země. Říkal řeči na veřejnosti. Jeho ř zůstalo poněkud nezřetelné, stejně jako moje.
Související
-
Věra Nosková: Věže v Ušguli
Jsme na Kavkaze v Gruzii. Čtyři malé vesnice pod společným názvem Ušguli leží ve výšce 2200 metrů nad mořem v kraji Horní Svanetie. Na úpatí nejvyšší gruzínské hory Šchary.
-
Věra Nosková: Botanické zahrady
Mám slabost pro botanické zahrady, navštěvuji je raději než ty zoologické. Nejúžasnější jsem viděla se synkem fotografem na Jávě, ve městě Bogor.
-
Věra Nosková: Jiný kraj, jiná jídla a jiné chutě
Jezdíme po Gruzii křížem krážem, touláme se po Tbilisi, nakupujeme potraviny a sem tam jíme v restauracích a skládáme si přitom, byť povrchní, obraz Gruzie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
