Věra Nosková: Jiný kraj, jiná jídla a jiné chutě
Jezdíme po Gruzii křížem krážem, touláme se po Tbilisi, nakupujeme potraviny a sem tam jíme v restauracích a skládáme si přitom, byť povrchní, obraz Gruzie.
Překvapuje nás velké množství rozpadlých domů v Tbilisi a vlastně kdekoli, naklánějí se na stranu, odlamují se od vedlejšího domu, jsou ohnusnělé a nebezpečné, jejich statika je pod vší kritiku. V některých kdosi bydlí, suší se tu vyprané prádlo.
Osud těchto polovičních zřícenin zřejmě nikdo neřeší. Nejen na tom je vidět, že Gruzie je špatně spravovaný stát. Nejen že se tu netřídí odpad, ale nedají se do obchodu ani vrátit skleněné lahve od piva. Všechno se hází do společného odpadu.
První dny mě zmátlo výstavní voňavé ovoce včetně granátových jablek, libovala jsem si nad snídaněmi v Mestii u naší hostitelky, báječné Nanu, bývalé lékařky, která pekla moc dobrý domácí chléb a dělala domácí jogurt, první jídlo v hospodě byly malinké hříbečky pečené na másle.
Jenže další jídla v restauraci už byla vlastně zkažená. Přírodní řízky z větší ryby ve tvaru typických podkov byly vysušené až spálené, a bylo po nich těžko. Další zkažené a opět vysušené jídlo, asi šest malých kousků vepřového a vyschlé opečené brambory zjevně zavinily rozhašení našich útrob, trpěli jsme celý týden.
Nahlíželi jsme i do talířů spolustolovníků a bylo zjevné, že místní kuchyně nezná vypečenou voňavou šťávu nebo různě obohacené omáčky, všechno je suché jak troud. Ale třeba jsme měli smůlu a především domácí strava je tu chutná jako téměř všude na světě.
Související
-
Věra Nosková: Cestovky a cestování
Je velký rozdíl mezi organizovanou krátkou dovolenou a třeba dvouměsíčním cestováním na vlastní pěst.
-
Věra Nosková: Noční vlak
Mám se přemístit z gruzínského hlavního města do metropole v Arménii, Jerevanu. Vlamuji se s velkým těžkým batohem do kupé ve vlaku, v němž mám strávit noc.
-
Věra Nosková: Momentka z Tbilisi
Po osmihodinovém letu jsme se synkem přistáli v gruzínském Tbilisi. Lidé jsou tu pobožní, směrem ke kostelu se křižuje každý, i taxikář, který kvůli tomu pustí volant.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
