Věra Nosková: Momentka z Tbilisi

19. listopad 2021

Rozhlasový sloupek

Po osmihodinovém letu jsme se synkem Jirkou přistáli v gruzínském Tbilisi. Je tu spousta prastarých kostelů, Gruzíni přijali křesťanství už někdy ve čtvrtém století. Lidé jsou tu pobožní, směrem ke kostelu se křižuje každý, i taxikář, který kvůli tomu pustí volant.

Kvůli covidové pandemii byla zakázána městská doprava, nahrazují ji tedy četné taxíky, naštěstí jsou velmi levné. Nízké částky se platí i za dopravu mezi městy v takzvaných maršrutkách, což jsou malé autobusy, tam podle logiky úřadů zřejmě vir nemá přístup.

Je tu ve všem volněji, lidé jsou vynalézaví, stát po nich zřejmě tolik nejde. To se nám líbí.

Nenávidí homosexuály, nedávno tu zabili kameramana televize, když s křesťanskou „láskou“ napadli jejich průvod hrdosti. To se nám nelíbí.

Mladé Gruzínky nosí téměř všechny džíny a legíny, módu neřeší, převládá u nich černá. Starší ženy nosí pestrobarevné rozevláté šaty.

Proticovidová opatření Gruzínci ignorují, roušku mají v kapse a navlékají ji, jen když vidí policajta, který ji má vzácně také.

K cizozemcům jsou pozorní a pomáhají nám, „Čechoslováky“ mají rádi i když páchneme ateismem.

Ve vinárně hrají na kytary tři mladí muži jako čerti s anděly a ženské vyskočí od stolu a tančí, třesou břichem, boky, ruce vztažené k nebi.

autor: Věra Nosková | zdroj: Český rozhlas

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Věra Nosková: Arménská děvčata a ženy

My Češi se rádi chlubíme, že máme snad nejhezčí dívky na celém světě. Už to ale není pravda. Stačí se rozhlížet na ulicích českých měst.

Přehrát
Věra Nosková: Kontrasty

Ráda jím kyselé ryby. Pravda, mívají mnohdy hutný pach, zvlášť když je doplním jemně krájenou cibulkou. Když není nikdo doma, dopřávám si ten plebejský a zdravý pokrm.

Přehrát
Věra Nosková: Nejsou lidi

Čas od času mě popadne touha vypadnout od psacího stolu někam do přírody. Jsem ale trochu bloudivá a také je mi milé, když můžu zážitky s někým sdílet.

Přehrát