Zdena Kolářová: Móda

Byla jsem už velká holka, takže jsem si na všechny ty báječné věci musela ušetřit sama, ale můj táta si nikdy neodpustil sarkasticky poznamenat, že mi v šatníku visí na ramínkách „embéčko“.

Neměla jsem moc peněz, tak jsem se naučila šít. No, některým modelům se zpočátku dalo říkat „mordely“, protože byly poznamenány mou začátečnickou rukou, ale některé se mimořádně povedly.

Navzdory tomu, že likviduji některé věci v domácnosti pravidelně, šatník je výjimkou. Mám v něm nadčasové halenky, kalhoty a saka a některých z nich se nedokážu zbavit.

Když jsem nedávno žehlila svoji hromádku oblečení, všimla jsem si, že je nějak omšelá. Točím pár kousků kolem dokola, a co si budeme povídat, na domácí povalování jsou nejlepší sepraná trika, která nikde neškrtí.

Zatímco před lety se mi rozbušilo srdce, když jsem zahlédla za výlohou obchodu nějaký pěkný kousek oblečení, teď mi představa nákupu nahání husí kůži, protože mě chození po obchodech už dávno nebaví. A to nemluvím o „uměleckém dojmu“ z kabinky, kde se v zrcadle objeví zblízka známé stvoření, co ani náhodou nesplňuje mé estetické představy, které zápolí s oblečením a protože nevypadá, jak si vysnilo, většinou nic nekoupí.

Táta by měl z mé ukázněnosti radost. Ale mně se trochu stýská po té marnivé radosti patřící k holčičímu světu. Tak se, milé holky, rozmazlujte hezkými věcičkami, dokud to jde.