Věra Nosková: Kontrasty
Ráda jím kyselé ryby. Pravda, mívají mnohdy hutný pach, zvlášť když je doplním jemně krájenou cibulkou. Když není zrovna nikdo doma, dopřávám si ten plebejský a zdravý pokrm.
Nedávno je měli u pultu lahůdek v supermarketu, kam pravidelně chodím nakupovat, dokonce zlevněné. Poručila jsem si tedy rovnou čtvrt kila.
Doma jsem za polykání slin otevřela plastovou krabičku. Maso ryb bylo už nažloutlé, vyschlé, chuť nevalná, ale nechtělo se mi běžet ty mrtvolky reklamovat, však oni věděli, proč je zlevnili a já to měla tušit.
Jedlé byly, tak jsem se za svou mlsnost potrestala a nasoukala část obsahu krabičky do zažívacího traktu a zapila to vodou. Jako po výprasku jsem si sedla k práci a kutala jsem na svém novém románu.
Abych se odškodnila, dala jsem jeho hrdinkám pořádně najíst a v závěru hostiny dokonce mlsaly; ...vylovila z misky lákavý bobek belgického čokoládového bonbónu. Měl lahodnou chuť, udělal jí dobře. Nalila oběma z bachraté láhve do broušených sklenek krémový likér, voněl po oříšcích. Miriam mlčela, přemýšlela a olizovala si z prstů čokoládu...“
Čtenáři si představují košilaté múzy kroužící kolem umělcova čela, a spisovatelovu fantazii přitom může nakopnout třeba zkažená ryba. Své hrdinky jsem přecpala dobrotami, načež jsem je obdařila mohutnou nadváhou. To máte za to, potvory!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
