Antonín Pelíšek: Moudrá hesla
Svět je lemovaný slogany, které nás ženou drát se vpřed, neohlížet se, plánovat si kariéru, bodovat v tendrech, žít stylově. Vítězí jedině úspěch. Je cílem takového tažení štěstí, které hledáme?
Vypadá to skoro absurdně, ale mě napadla tahle myšlenka po přečtení knížky Patrika Bangy Skutečná cesta ven.
Útlá životopisná próza o jednom romském chlapci ze Žižkova, který se protlouká pochybným sociálním prostředím, od školky hraje na klavír, občas čelí rasismu, občas vsadí na špatnou partu, od šestnácti řídí auto. Kniha je nominována na cenu Magnesia Litera.
Po různých peripetiích je dnes Banga zaměstnaný v celostátních novinách, je specialistou na IT, hudebníkem, má za sebou etapu jako zahraniční dopisovatel, spolupráci na několika filmech.
Ale proč to hlavně říkám. Vyměnili jsme si s Patrikem pár vzkazů. V poslední době mi naznačil jisté obavy z toho, jak bude přijata jeho nová kniha, kterou právě dokončuje. Posteskl si, že ne všichni čtenáři ji asi přijmou pozitivně, protože psal jen to, co si myslí.
Shodli jsme se, že nemá cenu řídit se hesly, komercí, byznysem a podlehnout manipulaci. I v kumštu je důležitá upřímnost, nakonec jako u každého díla. Pokud vzniká od srdce.
„Moje milovaná babička mi vždycky připomínala jedno moudro,“ napsal mi Patrik. „Keď bude, tak dobře. Keď nebude, tiež dobře.“
A já si, vážení přátelé, po těch slovech nakonec představil takový slogan třeba někde venku na billboardu. No, nebyla by to krása?
Související
-
Antonín Pelíšek: O utahování opasků
Jako pamětník jsem to slovní spojení slyšel mnohokrát. Je třeba utáhnout si opasky, pak bude líp. Úplně nejstarší doporučení mám spojené s rokem 1968.
-
Antonín Pelíšek: Zážitkové nakupování
Život jsou zážitky. Takový nápis na plakátu s mužem ukazujícím bělostný chrup, jsem nedávno zaznamenal kdesi u silnice. Má pravdu. Zážitky jsou všude, kam se podíváš.
-
Antonín Pelíšek: Domácí indikátor
Před lety jsem si pořídil do domácnosti nový spotřebič. Je chlupatý, má čtyři nohy a ocas a mezi lidmi se mu říká domácí mazlíček. Pro mě je to černý kocour jménem Čert.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
