Antonín Pelíšek: Moudrá hesla
Svět je lemovaný slogany, které nás ženou drát se vpřed, neohlížet se, plánovat si kariéru, bodovat v tendrech, žít stylově. Vítězí jedině úspěch. Je cílem takového tažení štěstí, které hledáme?
Vypadá to skoro absurdně, ale mě napadla tahle myšlenka po přečtení knížky Patrika Bangy Skutečná cesta ven.
Útlá životopisná próza o jednom romském chlapci ze Žižkova, který se protlouká pochybným sociálním prostředím, od školky hraje na klavír, občas čelí rasismu, občas vsadí na špatnou partu, od šestnácti řídí auto. Kniha je nominována na cenu Magnesia Litera.
Po různých peripetiích je dnes Banga zaměstnaný v celostátních novinách, je specialistou na IT, hudebníkem, má za sebou etapu jako zahraniční dopisovatel, spolupráci na několika filmech.
Ale proč to hlavně říkám. Vyměnili jsme si s Patrikem pár vzkazů. V poslední době mi naznačil jisté obavy z toho, jak bude přijata jeho nová kniha, kterou právě dokončuje. Posteskl si, že ne všichni čtenáři ji asi přijmou pozitivně, protože psal jen to, co si myslí.
Shodli jsme se, že nemá cenu řídit se hesly, komercí, byznysem a podlehnout manipulaci. I v kumštu je důležitá upřímnost, nakonec jako u každého díla. Pokud vzniká od srdce.
„Moje milovaná babička mi vždycky připomínala jedno moudro,“ napsal mi Patrik. „Keď bude, tak dobře. Keď nebude, tiež dobře.“
A já si, vážení přátelé, po těch slovech nakonec představil takový slogan třeba někde venku na billboardu. No, nebyla by to krása?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
