Antonín Pelíšek: Prostřeno

Vznikla celkem pohodová tradice s opékáním špekáčků, grilováním klobás a nezávislým klábosením na zahradě, chatě nebo pod pergolou.

A bylo by to tak i nadále, nebýt první závažné chyby, která sérii pikniků fatálně změnila. Když o tom zpětně uvažuji, musela jednou přijít. Dokonce si troufám tvrdit, že ji odstartovala některá z partnerek, která se jako první pokusila vylepšit nabídku nedostižným receptem a přinesla vlastní originální ochutnávku.

Jak se říká, ďábel se skrývá v ženě a v detailu. A tak po cuketové bábovce a bublanině z jogurtového těsta přišly postupně speciality jako třeba losos v ostružinové majonéze, zeleninová salsa, bezé dort s rybízem a další ty marinované a nakládané flákoty podle receptů, o nichž nikdo z nás neví, jak se vůbec čtou.

Sešlosti se změnily v hody vedené jakýmsi scénářem v duchu soutěžního pořadu Prostřeno. Pokračují i letos. V programu nechybí ani povinná zábava, sladká tečka na závěr.

Kde ty loňské klobásy s pivem jsou, napadne občas mužské účastníky kulinářské show, když po šesti hodinách končíme lukulské hody zmoženi jídlem, zábavou a stresem z konečného dojmu.

Jsme v pasti, do které jsme sami vlezli, a není úniku. Nebo přece? Cestu jak ven, vidím v zavedení bodování jednotlivých akcí. Znamenalo by to sice možná ohrožení soudržnosti naší společnosti, ale třeba i návrat k dorůžova opečeným špekáčkům.