Antonín Pelíšek: Zakukalo kukajdo

31. květen 2021

Rozhlasový sloupek

Na ostrově Hokkaidó, zakukalo kukajdo. Hláška z Werichovy knihy povídek Lincoln 1933 mě napadla okamžitě s prvním letošním zaslechnutím kukačky.

Pak následovala druhá, třetí, čtvrtá a pátá série. Zvuk, který tak nádherně rozsvítil vlhké májové ráno na chalupě u lesa. Úžasná zpráva. Laskal jsem se tím zážitkem až do desáté hodiny, kdy se pravidelně scházíme se sousedy na kávě.

Už přilétly kukačky, zvěstoval jsem nadšeně. Kukají jak pominuté, bude krásně. Sklidil jsem však zápornou reakci.

Na rozdíl od populárního televizního seriálu Kukačky, kde jsou děti nechtěně zaměněny v porodnici a diváci fandí frustrovaným rodičům, uslyšel jsem jen nadávky na ptáky, kteří odloží vejce do cizích hnízd a sami si odletí užívat.

Sobectví v říši zvířat na kvadrát. Jsou to mazané potvory, cizí rodiče aby se ztrhali. Hajzlíci kropenatí. Agresoři, uzurpátoři. Já bych je střílel na potkání, pravil soused a zakvedlal lžičkou v kávě, až vystříkla na ubrus, což dodalo další příděl adrenalinu sousedce. Odcházel jsem s rozpaky.

Cestou pak přemýšlel o tom, že takový je prostě náš svět a jeho geneticky daná pravidla. Po pár krocích se ozvalo kukání znovu a mě obestřel hřejivý pocit, že vlastně všechno je, jak má být. Je jaro a vše živé se raduje. Prostě, na ostrově Hokkaidó, zakukalo znovu kukajdo.

autor: Antonín Pelíšek

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Antonín Pelíšek: Zahradní slavnost

Občas se s tím setkáváme všichni. Po hektickém dnu se položíme k odpočinku, zapneme naivně televizi nebo otevřeme knihu a oknem vletí do bytu výskot a agresivní hudba.

Přehrát
Antonín Pelíšek: Můj kocour a já

Už jednou jsem ve svém sloupku vyprávěl, jak sdílím domácnost s kocourem, a to navzdory tomu, že jsem vždycky preferoval psy.

Přehrát
Antonín Pelíšek: Pohlednice

No, znáte to. Dlouhé večery, venku mrzne, nikam se nesmí, knihovny jsou zavřené. Doba jako udělaná pro probírání se odloženými věcmi.

Přehrát