Antonín Pelíšek: Zahradní slavnost
Občas se s tím setkáváme všichni. Po hektickém dnu se položíme k odpočinku, zapneme naivně televizi nebo otevřeme knihu a, co čert nechtěl, oknem vletí do bytu výskot a agresivní hudba v rytmu dum dum.
Rámus nepřestává ani po půlhodině ani po třech hodinách. Je osm večer, je devět hodin a decibely nepolevují, spíš naopak.
Odborně se tomu říká hlukový smog. Jde změřit, jde stanovit a graficky znázornit, ale to je asi tak vše. Světelný smog lze zmírnit zatemněním, ale co proti hluku, když je teplý večer a nechce se vám utěsňovat okna nebo si strkat špunty do uší?
Kouknete tedy do kalendáře, abyste se ujistili, že příchod nového roku, doprovázený rachejtlemi a petardami to zdaleka není. Je možné, že za vším jsou slavné májové dny coby výročí konce války nebo dokonce příchod Rudé armády? Pak mrknete na sousedovic zahradu. Žádné vlaječky a trikolóry ale vidět nejsou. Jen pivní stan nadouvající se bujarým hulákáním dospělých i dětí.
Usínáte těžce. Teprve na druhý den, za ranního kuropění, a už v blaženém klidu zjišťujete spolu s dalšími nevyspalými sousedy na opačné straně zahrady, o co vlastně šlo. Nebyl to ani konec války, ani příchod Rudé armády, zbavili mě všichni vlasteneckých idejí. Jenom soukromá oslava dalšího rozvolňování protipandemických opatření.
Prostě důvod jako hrom. A zároveň předzvěst, že v přímé úměře k dalšímu rozvolňování bude večerního rámusu od sousedů ještě přibývat.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
