Zdena Kolářová: RUR
Na střední škole jsme měli češtinářku, která milovala Karla Čapka a literaturu všeobecně. Kladla na ni velký důraz, což bylo na technické škole poměrně zvláštní, protože ústav, kde najdete v osnovách čtyři chemie, strojnictví a deskriptivní geometrii, zpravidla humanitní předměty považuje za obtěžující a zbytečné.
Kostra, jak jsme nové profesorce říkali, si příchodem do učitelského sboru nesmlouvavě vymohla své místo na slunci, a na tuto debatu vůbec nehodlala přistoupit. Hodiny češtiny se skládaly z předneseného učiva a závěrečných patnáct minut vybrala paní profesorka nějakou knihu, z níž se předčítalo.
Došlo i na RUR. Obsah asi každý z vás zná, tak jen stručně připomenu, že to je o nadvládě robotů nad světem. Ačkoli jsem měla hodiny češtiny rozhodně raději než fyzikální chemii, otráveně jsem poslouchala čtení a pak jsem tiše pronesla ke své sousedce, že to je pěkná blbost.
Kostra čtení zastavila a pravila: „Tato kniha byla přeložena do osmadvaceti jazyků, ale vaší spolužačce se nelíbí.“ „Ale dyť je to úplná blbost. Stroje budou ovládat svět??!!“ Pronesla jsem vědoucně a s jistotou.
Po padesáti letech jsem našla ve svém oblíbeném časopise článek pojednávající o technické budoucnosti. Tyhle články čtu ne proto, že to potřebuji, ale ujišťuji se, že jsem schopná ještě pochopit technické souvislosti.
Většinou nejsem a po přečtení věty, že cituji: „pravděpodobně do tří let přijde na trh produkt nerozeznatelný od běžných brýlí, které vám v průhledovém displeji ukážou, kudy máte jít do obchodu. Trasu před vámi vykreslí na chodník. Digitální a skutečná realita budou překryty.“ Konec citátu.
No, Karek Čapek byl holt vizionář. Charakteristiku mé osoby dosaďte sami. Myslím, že kdyby záleželo na mně, svítili bychom dodnes petrolejkou.
Související
-
Zdena Kolářová: Jak jsem natáčela s Gottem
Byla jsem někdy v roce 1990 coby redaktorka budějovického rozhlasu na jedné velké akci v rakouském Freistadtu, kde jako VIP host účinkoval i Karel Gott.
-
Zdena Kolářová: Ježíš
Měla jsem velmi hodného dědu. Byl zámečník, ale měl také mnoho talentů. Jedním z nich byl talent výtvarný. Pokaždé, když ho babička přeúkolovala, začal malovat.
-
Zdena Kolářová: Rodičovství
V naší rodině byla základním krédem povinnost a práce, takže nějaké fintění se moc neprovozovalo. Veškerá péče o tělo se skrývala v plechové krabičce s obrázkem konvalinek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.