Zdena Kolářová: RUR

Kostra, jak jsme nové profesorce říkali, si příchodem do učitelského sboru nesmlouvavě vymohla své místo na slunci, a na tuto debatu vůbec nehodlala přistoupit. Hodiny češtiny se skládaly z předneseného učiva a závěrečných patnáct minut vybrala paní profesorka nějakou knihu, z níž se předčítalo.

Došlo i na RUR. Obsah asi každý z vás zná, tak jen stručně připomenu, že to je o nadvládě robotů nad světem. Ačkoli jsem měla hodiny češtiny rozhodně raději než fyzikální chemii, otráveně jsem poslouchala čtení a pak jsem tiše pronesla ke své sousedce, že to je pěkná blbost.

Kostra čtení zastavila a pravila: „Tato kniha byla přeložena do osmadvaceti jazyků, ale vaší spolužačce se nelíbí.“ „Ale dyť je to úplná blbost. Stroje budou ovládat svět??!!“ Pronesla jsem vědoucně a s jistotou.

Po padesáti letech jsem našla ve svém oblíbeném časopise článek pojednávající o technické budoucnosti. Tyhle články čtu ne proto, že to potřebuji, ale ujišťuji se, že jsem schopná ještě pochopit technické  souvislosti.

Většinou nejsem a po přečtení věty, že cituji: „pravděpodobně do tří let přijde na trh produkt nerozeznatelný od běžných brýlí, které vám v průhledovém displeji ukážou, kudy máte jít do obchodu. Trasu před vámi vykreslí na chodník. Digitální a skutečná realita budou překryty.“ Konec citátu.

No, Karek Čapek byl holt vizionář. Charakteristiku mé osoby dosaďte sami. Myslím, že kdyby záleželo na mně, svítili bychom dodnes petrolejkou.