Všichni jsme schopni zabít. Záleží na okolnostech, říká psychiatr a soudní znalec Jan Tuček

29. listopad 2023

O tom, co se ukrývá v hlavách zločinců, máme možná romantické představy, inspirované třeba filmy. Anebo je náš názor přísný, jasně vymezený, nekompromisní. Jaká je ale skutečnost, jaké jsou pohnutky pachatelů trestných činů? Lze je pochopit, lze je ospravedlnit? O tom v magazínu Zdravíčko mluví primář psychiatrického oddělení Nemocnice České Budějovice a soudní znalec ve svém oboru Jan Tuček.

Zločiny a patologické osobnosti pachatelů v sobě mají odjakživa cosi přitažlivého. „Vezměte si, kolik žen píše zločincům do vězení. Jsou ochotné se s nimi i scházet. Vědí o tom, že je to třeba odsouzený vrah, přesto si ho vezmou za manžela. Zločinci nás něčím přitahují, zřejmě schopností překročit něco, z čeho mají ostatní strach,“ říká Jan Tuček.

Důkazem toho, jak nás zločin fascinuje, je podle něj i prostor věnovaný násilným trestným činům ve sdělovacích prostředcích. „Nemůžete pustit televizi, aniž by tam ten den byla kriminálka. Skutečně je to něco, co nás láká, ale roli hraje pocit toho, že my jsme v relativním bezpečí, nás to neohrožuje a sledujeme, jak to může ohrožovat druhé. Cizí neštěstí nás vždycky zajímá,“ připomíná.

Byl by každý schopen zabít? Máme všichni takto temné stránky osobnosti? „Určitě máme. Je to schováno pod pokličkou a nechceme se tam podívat. Otázkou je, za jakých okolností jsme schopni zabít. Za jakých okolností tuto hranici překročíme,“ odpovídá Jan Tuček.

Hranicí podle něj může být třeba válečný konflikt. „Lidé, do kterých bychom to neřekli, najednou vezmou do ruky zbraň a jejich cílem je zabít. Zabít druhého člověka, aby nezabil mě, aby nezabil moji rodinu, aby nezničil moji vlast,“ popisuje.

Čtěte také

Může jít ale také o konflikt v rodině. „Například když muž týrá, napadá ženu, ubližuje jí celý život. Pak dojde k nějakému výbuchu a ta žena už nevidí jiné východisko, než toho člověka bodnout, sprovodit ze světa. Nejsou to zločiny omluvitelné, ale pohnutka, motiv je tam jednoznačně vidět,“ zmiňuje psychiatr.

„Určitě o sobě nikdo nemůže říct: Já bych tohle nikdy neudělal. Nikdy totiž nevíte, v jaké situaci se ocitnete, kam vás život zavede. I naše auto, do kterého běžně sedáme, je zbraň a někdy se v tom autě chováme tak, že skutečně s tou zbraní zacházíme velmi neopatrně a můžeme někoho zabít,“ dodává.

A má zločinec svědomí? „Všichni máme svědomí, jen ho někdy potlačujeme více a někdy méně. Jsou mezi námi asociálové, o nichž bychom mohli říct, že svědomí nemají, třeba nájemní vrazi, ale těch je minimum. Svědomí má každý a každý je potom schopen svého činu litovat,“ komentuje Jan Tuček.

Celý rozhovor o duši zločinu s psychiatrem Janem Tučkem si poslechněte v magazínu Zdravíčko online.

Spustit audio

Související