K pubertě patří veletoče. Chování teenagera už neovlivňují rodiče, ale spíš vrstevníci, říká psychiatr

22. prosinec 2022

Velkou emoční bouři zažívá každý dospívající. K tomu se navíc přidávají otázky sexuality, což znamená, že období je velmi náročné jak pro teenagera, tak jeho nejbližší. O všem, co souvisí se změnou dítěte v dospělého, mluvil v magazínu Zdravíčko psychiatr Jaroslav Vrba z Dětské psychiatrické nemocnice Opařany.

Teenagerovský věk je spojen s velkými změnami v mozku, které jsou způsobené především hormonálně. „Rozvíjí se části mozku, které předtím třeba nebyly tak aktivní. Naopak u částí, které nějakým způsobem fungovaly, se najednou se zdá, že nefungují,“ říká Jaroslav Vrba.

„Když se podíváme na mladší děti, připadají nám většinu času pozitivně naladěné, spokojené, dobře spolu vycházejí a své emoce nějak zvládají. A pak najednou přijde puberta a všechno je jinak. Probíhá taková velká inventura všeho, co se děti do té doby naučily, jak fungují. Je to jako, když se prořezávají stromy, některé části se vystřihávají pryč a objevují nové spoje, nové větve,“ popisuje.

Proto se podle něj dítě během puberty skutečně může velmi změnit. „Třeba najednou nechce na kroužek, který ho předtím bavil. Pojí se to s celkovým negativismem. Teenageři cítí velký vnitřní zmatek a často jsou sami zaskočeni a překvapeni těmi výraznými emocemi. Dá se říct, že to, co se do té doby o sobě a svých emocích naučili, najednou nefunguje,“ uvádí psychiatr.

Čtěte také

Dospívající prozkoumává svou identitu, zpochybňujeme to, co o sobě ví. „Když jsme malí, reagujeme podle toho, co nám říkají rodiče, později třeba učitelka. V období puberty jsou rozhodující naši vrstevníci, kamarádské vztahy, později vztahy romantické. Objevují se často nové názory a takovým vývojovým úkolem v tomto období je jít do konfliktu s autoritami, zkoušet s nimi argumentovat, zkoušet si naše nové představy o sobě,“ líčí Jaroslav Vrba.

Pubertu proto podle něj může doprovázet i řada veletočů. „Mnohdy se dospívající ještě vracejí do toho pohodlného a bezpečného prostoru dětství, a to rodiče hodně často mate. Dítě s nimi třeba někdy rádo tráví čas, projevuje lásku, ale pak zároveň potřebuje tohle všechno zahodit a jít do světa – testovat hranice, zkoušet objevovat nové věci. A jako rodiče můžeme dát dítěti nejvíc, když mu umožňujeme tento návrat,“ dodává.

Celý rozhovor s psychiatrem Jaroslavem Vrbou o emoční vývoji dětí a sexualitě si poslechněte v magazínu Zdravíčko online.

Spustit audio

Související